Můj mazlíček Bakula
Foto: archiv autorky

Můj mazlíček Bakula

13. 2. 2020

I když teď jsme obklopeni kočičí smečkou, máme zkušenost i s pejskem. Když mi bylo 50, dostala jsem od syna nebývalý dárek - černé štěně. Máme tři děti a ty pořád toužily mít doma pejska. Víc jak dvacet let se nám dařilo toto přání jim rozmlouvat. Nedovedli jsme si představit, že s námi v paneláku bude bydlet pes. To, že nás obklopují křečci a myši, na to jsme si, sice neradi, zvykli. Syn to vyřešil po svém, šalamounsky - dal mi dárek a zmizel do Brna, kde přes týden žil a pracoval. Prostřední dcera hučela, že když byla doma, pes nebyl, ale když se vdala z domu pryč, najednou pes je. Tu nejmladší puberťačku zrovna nezajímalo nic, natožpak nějaké venčení psa. 

Pejsek dostal jméno Bak, ale pro nás to byl  Bakula nebo Bakulka. Měl čistokrevnou mamku - fenku rasy Lhasa apso - tibetský společenský pes, která se vyznačuje dlouhými černými chlupy. Otec byl neznámý. Když popíšu vzezření našeho  Bakuly - byl krátkosrstý, tělo a nohy měl z jezevčíka, hruď z boxera a hlavu z vlčáka. Manžel ten brblal, ale při své odpovědnosti s ním běhal každý den okolo naší řeky Rusavy, nebo po přilehlých polích a lukách. Já jsem Bakulku milovala celou svojí duší a on mi to oplácel - nikdo v životě mě nikdy neměl tak rád, a už ani mít nebude. 

Příběh, který chci vyprávět, je trošku pikantní, ale věřím, že mezi námi nejsou žádní puritáni a mladiství do 18 let náš portál nanavštěvují.

Když jsem se chystala do důchodu, koupili jsme si nad městem pod lesem malý domek, který jsme si pomalu připravovali ke stálému bydlení. Jednou ráno odešel manžel vydělávat na živobytí, já jsem sedla na kolo a s Bakulkou jsme jeli zkrášlovat jeho okolí.

Vedle nás bydlela stará hodná paní, která občas hlídala dceři fenku jezevčíka, ověnčenou několika cennými medailemi z různých výstav. Tak tomu bylo i onoho osudného dne.

Než jsem stačila zaparkovat kolo, tak náš ženich se přes potok dostal do jejich zahrádky a svižně naskočil na svoji přivázanou kořist. Když jsem na něho vykřikla "Fuj, to se nědělá", tak se asi ulekl a stalo se to, že se od  sebe nemohli odpojit. Nepomohl křik ani prosby ani voda, kterou jsem na ně stříkala. Paní sousedka naštěstí nebyla doma.

Rozhodla jsem se, že musí zakročit můj manžel, který pracoval v 10 km vzdáleném městě a zrovna toho dne měli u ředitele důležitou poradu o budoucnosti firmy. Mobil jsem tenkrát ještě neměla, ale sousedi z druhé strany měli pevnou linku. Vtrhla jsem k nim jako velká voda, a sekretářka ředitele, která se domnívala, že se stalo nějaké hrozné neštěstí, mě přepojila do zasedačky s tím, že manžel má velmi důležitý hovor.  Ten však neměl pro naše trable pochopení a se slovy "Ty jsi se zbláznila? My řešíme zásadní otázku, zda být či nebýt", položil sluchátko. Dokážu si živě představit, jak jim manžel líčil, co že se to u nás tak strašného přihodilo.

Tak jsem se celá zkroušená vrátila na místo činu. Bakula mě vítal s vrtěním ocásku, zřejmě se dílo podařilo. 

Nevím, proč jsem tenkrát sousedce po návratu dávala peníze, ať zajde ke zvěrolékařovi, aby ta čistokrevná fenka neměla štěňátka s naším Bakulou. Ona mě však odzbrojila větou:  "Když budó, tak budó".  Po tom, jestli byla, jsem raději už nepátrala.

Přidám ještě jeden vánoční zážitek. Samozřejmě, že psí miláček měl mezi dárky pod stromečkem i svoje pamlsky. Když jsme chtěli přistoupit k rozdělování dárků, nastal ale problém. Bakula hrozně vrčel a cenil zuby a nikdo se ke stromečku nesměl ani přiblížit. Nakonec se nám ho podařilo odlákat a Vánoce mohly začít. 

Hodnocení:
(5.1 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Také říkám, že voriskové jsou roztomilí a chytří, A těch podob z jednoho vrhu až oči přecházejí. Naše Milí je maly kříženec, podobná maltezackovi a věrně s námi cestovala všude. Teď už odpočívá doma, nebo na zahradě, neslyší, oči z nás nespouští.
Eva Mužíková
Přesně tak jak píše Ilona. Pokoušet se psy po spojení oddělit je nerozumné, dá se říci i bezcitné. Dokud nedojde u psa samovolnému zmenšení, nedojde k rozpojení. Nepomůže ani voda a ani bohužel často viděné bití.
Marie Seitlová
Maruško, pěkný zážitek jsi měla s Bakulou. Ale jsou to naší mazlíčci a rádi na ně vzpomínáme.
Anna Potůčková
Ano, je to tak jak píše Ilonka, jenže ti pouliční lidskou asistenci mnohdy nemají. Naši rodiče to také neřešili, měli také ořechy a ti měli mladé několikrát.
Ilona Kolářová
Pejsek Bakula je skutečně roztomilý svou vizáží. Tu prekérní situaci bych uvedla na pravou míru: mezi lidmi panuje pořád mylná představa, že psi se mají polévat vodou, aby se odpojili, ale tak to není a nesmí se to. Je to naprosto přirozené a trvá to několik minut. Když jsme jezdili na námluvy, tak jsme pak psy museli držet do té doby, než se sami odpojili, jinak hrozí u psa poranění. Ale Maruško,zajímalo, by mě, jak vypadala štěňátka, zda byla podobná Bakulovi.
Jitka Hašková
Hezké zážitky s pejskem. O podobné situaci jsem již slyšela, jednalo se dva jezevčíky a pomohla až silná studená sprcha.
Eva Mužíková
Maruško, hezky jsi nám Bakulovy zálety vylíčila. Zkrátka, láska je láska. Moji fenu ovčáka se snažil obšťastnit sousedův voříšek Míša. Rozdílná velikost šla stranou, to by jeden nevěřil, jak jsou pejsci vynalézaví...
Marie Měchurová
Když jsem s ním šla na procházku, hodně lidí se usmívalo pod vousy. A jak uměl krásně poptávat před obchodem. Nasadil tak smutný pohled, posadil se na zadní a přední pacičky pokrčil....
Naděžda Špásová
Pouliční směska jsou nejkrásnější a nejchytřejší pejsci. Jednoho máme doma a k němu čivavu. Bakula nemá chybu. :-)
Libuše Křapová
Ztratilo se mi někam "A", samozřejmě tam mělo být .... s Aranem... :-) a také mi vypadlo písmenko "š" ze zkušenosti.
Libuše Křapová
maruško, hezké a usměvavé :-) My měli s ranem podobnou zkuenost, až na to, že jeho dovádění bylo plánované :-)
Dana Puchalská
Moc hezká vzpomínka. Jak jsem tak četla Tvůj článek, vzpomněla jsem si na mého jezevčíka. A ten se zamiloval do jedné psí slečny neurčité rasy. A vyhrál nad všemi pejsky v oné vesničce. Majitelka oné psí slečny pak říkala, že roztomilejší štěňata nikdy neviděla. Bylo jich 6. A ten můj Romeo byl ze svého výkonu tak zničený, že prospal celé dva dny. Už jsem si o něj začala dělat starost. Ale dobře ti dopadlo.
Zuzana Pivcová
Pejsek byl zkřížený hodně atypicky, ale zažila jsem na Jižním Městě rodinu, viditelně intelektuálskou, která obdobně vypadajícího miláčka měla. No a co? Naše milá Lesanka kdysi v Týně byla údajně kříženkou setra a jezevčíka. A mezi těmi je zatracený rozdíl. A naše maminka s ní měla hned ze začátku, co jsme si ji vzaly, obdobný "milostný" zážitek se sousedovic Punťou. Následně jsme ji vzaly k veterináři, ten jí dal injekci, a když zaječela, tak drsňák pravil:" Neměla jsi se čubčit." No, pouze reprodukuji. Článek se mi, Maruško, moc líbí.