Kamarádi Čak a Šaton
Foto: archiv autorky

Kamarádi Čak a Šaton

13. 2. 2020

Měli jsme desetiletého malého bílého oříška Šatona a rozhodli jsme se k němu pořídit ještě jednoho většího psa, nejlépe také křížence. Paní z Varnsdorfu přes inzerát nabízela štěňata, jejichž otec byl briard, matka kříženec NO a rotweilera, pejska za 100 a fenku za 50 Kč.

Nelákala nás nízká cena, spíše jsme byli zvědaví na vzhled psa z tak zajímavého spojení, a tak jsme se na něj jeli podívat. Z jednoduchého přístřešku přímo na pastvině nám majitelka vynesla na trávník několik hnědých a hnědočerných štěňat. Zalíbil se nám mezi nimi malý trochu bázlivý chlupáček, který si před námi lehl na záda a nechal se podrbat na bříšku. Dostal jméno Čak a náš malý Šaton ho hned učil psím kouskům.

Z uzlíčku vyrostl velký světle hnědý krasavec. Obdivovatelům, kteří se vyptávali na plemeno, jsme tvrdili, že je to „varnsdorfský pastevecký pes“. Dcerka s ním začala chodit na cvičiště; přestože byl velký a velice silný, určitá bázlivost mu zůstala. Jednou na zahradě ho učila aportovat, což dělal velmi rád, ale když mu klacek spadl do zahradního jezírka, pobíhal zmateně kolem a do vody se bál vstoupit. Šaton byl spíše mazlivý pes, vodu neměl vůbec rád a aportovat ho nikdy nebavilo. Ležel si na trávníku a pozoroval, jak jeho větší svěřenec běhá kolem jezírka a štěká na klacek plovoucí po hladině. Když to chvíli trvalo, najednou se otráveně zvedl, vběhl do vody, vzal klacek do zubů a názorně – aby to Čak dobře viděl – ho přinesl dcerce jako pravý cvičený pes. Nevycházeli jsme z údivu – a k ještě většímu údivu Čak lekci pochopil a hned další hozený aport z vody zvládl skvěle.

Jak šel čas, z Čaka byl dospělý pes a z Šatona se stával stařeček, který už špatně viděl a téměř neslyšel. Čak převzal vůdčí roli, ale také roli pečovatele. Když jsme jim nesli krmení a viděl, že neslyšící Šaton k nám nejde, nechal svou porci klidně být a nejdříve s velkým štěkotem běžel na zahradu Šatona zavolat a někdy ho i dotlačil až k misce, bylo to opravdu dojemné. Šaton se dožil v klidném stáří 18 a půl roku. Čak měl smůlu, ve věku 12 let u něj došlo k torzi žaludku, bohužel nepomohla ani rychlá operace. Na své psí kamarády velmi rádi vzpomínáme.

 

Hodnocení:
(5.1 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Milý příběh o dvou psích kmaradech, kteří měli báječné páníčky.
Ilona Kolářová
Tak torze žaludku znám. Takto jsem přišla o Asima v deseti deseti, když skočil z křesla dolů a nebyla to heźká smrt.
Jitka Hašková
Krásný článek, hodně hezkého jste si s pejsky užila.
Eva Mužíková
Paní Věrko, tak to je nádherná fotka. Pohoda z ní jen srší. Hezký příběh Vašich chlupáčů, děkuji. N dnešní foto dne dám pro porovnání podobnou fotku. Malý Bertík a kavkazák.
Jitka Chodorová
Paní Věro, moc pěkný příběh o soužití dvou pejsků, vzájemné podpoře a pomoci. A to pomíjím vaši radost z nich, oba se mi na fotce moc líbí. Děkuji za váš příběh.
Marie Měchurová
Ten smutek znám když odejde milované zvířátko... Krásní pejsci a hezká vzpomínka.
Naděžda Špásová
Pejsci byli krásní. Hezky napsané. (✷‿✷)
Libuše Křapová
Věro, to je dojemné :-) Správní kamarádi :-)
Dana Puchalská
Moc krásný příběh. A pejsci byli skutečně správní parťáci a fešáci.
Zuzana Pivcová
Ta cena by ve mně vyvolala nedůvěru, ale tady to dobře dopadlo. Někdy je obdivuhodné, jak se spřátelí starší zvíře s nově příchozím mladým. A díky němu i omládne a získá další chuť do života. Slyšela jsem to vyprávět a samy jsme to zažily dvakrát u koček. Příběh se mi moc líbí, děkuji.