Vánoce v hlubokém lese

Vánoce v hlubokém lese

14. 11. 2012

Moji rodiče si koupili auto. Bylo to veliké překvapení, protože v té době moc aut nejezdilo a v naší ulici už vůbec žádné. Maminka zdědila něco málo peněz po tetě a peníze stačily na tento velmi výhodný nákup.
Před naším domem se tedy jednou ocitlo vozidlo. Kdo z vás ještě pamatuje, byla to ŠKODA 422. Hnědé hranaté auto, které mělo vzadu na zadečku takovou bedýnku na zavazadla. Vevnitř roztrhané potahy na sedadlech, které však maminka spravila starou pytlovinou a vůbec šikovná maminka autíčko zvelebila jak se dalo.Já a můj brácha jsme se do auta okamžitě zamilovali. Mělo takový dobrácký kukuč, když jsme se mu zahleděli do poloslepých reflektorů. Dali jsme mu jméno Ženévie a už jsme mu jinak neřekli. Auto jsme tedy vlastně obdrželi jako dárek, protože bylo právě před Vánocemi.

Naše první zkušební jízda byla velmi slavnostní. Pozvali jsme i babičku a tak já, brácha (byli jsme v té době opravdu malé děti), maminka i tatínek jsme se za slavnostního dozoru všech sousedů, protože v domě v oknech při této atrakci byla hlava na hlavě, nasoukali do auta. Tatínek otočil startérem, startér nerudně zavrčel a nic. Tehdy se také auto dalo nastartovat klikou. Tatínek tedy nelenil, křepce vyskočil, popadl kliku, nasadil ladný postoj a točil a točil. Auto škytalo, sousedi se popadali za břicha, protože zlomyslnost je všude. Když už naše zoufalství dosáhlo vrcholu, tak se auto rozkašlalo jako starý tuberák, ale drželo obrátky. Tatínek vyčerpaný naskočil s klikou do auta a auto udělalo několik nesmělých pokusů o jízdu. No nic moc, opět stojíme.

Zoufalý zatínek nás všechny vyhnal z auta, jen nemohoucí babičku nechal sedět a řekl, že auto musíme kousek tlačit. Ještěže pod námi byl velký kopec. Dotlačíme ho ke kopci a pak se snad rozjede samo z kopce dolů. Dotlačili jsme ho na kraj kopce, tatínek rychle naskočil, div mu auto nepřejelo nohu. Auto jelo z kopce bez motoru a tatínek mačkal startér. Světe div se, povedlo se to a autíčko si začalo docela příjemně pobrukovat. Asi se mu to zalíbilo, protože přestalo protestovat. Honem jsme s bratrem a maminkou auto doběhli a nasoukali se dovnitř.

Cílem naši cesty byl les. Vím, že už tehdy se to nesmělo, ale naše dobrodružství vymyšlené tatínkem spočívalo v tom, že si vánoční stromeček přivezeme z lesa. Možná, že po koupi auta už na stromeček nezbylo. Nepřemýšlela jsem o tom a na takový vonavý čerstvý stromeček z lesa jsem se těšila.Vůbec nám to nepřipadalo jako nějaká krádež.

Auto nás úplně v pohodě do lesa dovezlo. Byl štědrý den odpoledne, byli jsme slavnostně naladěni, stromeček přivezeme a Vánoce mohou začít. Tatínkovi se pořád nelíbila žádná cesta, kde by zastavil. Nakonec si vybral a začal najíždět hodně ke kraji, abychom na silnici nepřekáželi a hlavně nebyli moc vidět. Tatínek chudák také špatně viděl na jedno oko, což dlouho nepřiznal, nerozeznal tedy zarostlý příkop a my se najednou ocitli dvěma kolama v hlubokém příkopu a ostatní dvě kola trčela hodně nahoru k nebi. Auto si leželo spokojeně na boku a odpočívalo. Nás si už vůbec nevšímalo. Vyškrábali jsme se ven a babička už se přestala divit všemu. Její do té doby nudný život se hodně obohatil. Co ted? Hluboký les a jak jsem již na začátku řekla, moc aut tehdy ještě nejezdilo. Na zázraky jsme nevěřili, ani na ty štědrovečerní, kapr se domá plácá ve vaně naprosto neohrožen a my se plácáme uprostřed lesa, zatím také neohrožováni.

Maminka však byla vždy žena činu. Prohlásila, že opravdu jiná možnost není a že pro někoho dojde. Naše zoufalství se tak prohlubovalo, že jsme se ji ani nesnažili zadržet. Začalo se smrákat a přituhovalo. Pololeželi jsme v pololežícím autě, vzájemně se zahřívali a chvílemi jsme nevěděli, jestli se třeseme zimou, nebo strachem o maminku, která se nevracela. Tatínek nás už opustit nemohl, protože postrádat oba rodiče v šeřícím se lese se nedalo. Vánoční stromeček s kaprem a dárkama nám začínal být ukradený, protože se nám jednalo už skoro o přežití.

Babička najednou ožila a aby snad naše zoufalství nějak oživila, navrhla abychom si pro zahřátí zpívali koledy. Taky si možná myslela, že náš řev odradí divokou zvěř, co by mohla v lese číhat. Odzpívali jsme všechny koledy, co jsme znali a nakonec se začali modlit, aby nám Ježíšek alespon vrátil maminku. Když bylo naše zoufalství na samém vrcholu, tak se objevilo v dálce světlo. Že by kometa? Ne, bylo to něco lepšího. Přijel traktor s nějakým pánem a maminkou.

Už to však zkrátím. Pán s traktorem nás vytáhl z příkopu a dotáhl auto domů až před barák. Za oknama sousedů svítily stromečky a ozývaly se koledy. Nám to ale vůbec nevadilo.  S odstupem času nám toto dobrodružství připadalo úžasné. Dárky jsme dostali druhý den, ale bylo to jedno. A kapr šel za odměnu do Vltavy.

Soutěžní příspěvek

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
František MENDLÍK
Vážená paní Šimková, teprve při sledování soupeřů ve Vánoční soutěži jsem narazil na články,,kolegů"literátů. Teprve teď jsem pochopil výrok jedné čtenářky k mé povídce o mužské přítomnosti v magazinu. Dostal jsem se mezi vás náhodou. Poctivě přečtu všechny dámské příspěvky a budu se snažit, já novic, udržet s vámi krok. Tak ať se nám daří!
Hana Práglová
Je dobře,jdyž člověk má nač vzpomínat.!!!!Tvé příspěvky jsou skvělé.
Zuzana Pivcová
To je, Hanko, v mém pojetí totéž.
Hana Šimková
Zuzko, ten humor mě drží nad vodou.
Zuzana Pivcová
Mám ráda Tvůj humor, který Tě dělá neporazitelnou.
Hana Šimková
Alenko to opravdu byl.S láskou na něj vzpomínám.
Alena Vávrová
Tak to byl vskutku nezapomenutelný štědrovečerní zážitek!