Mé vyprávění o Vánocích nebude zrovna veselé, romantické a plné překvapení z dárku. Ale byly tak zvláštní, že mi i po šedesáti létech utkvěly v paměti.
Musím začít už od listopadu, kdy jsem onemocněla zápalem mozkových blan. Stav byl vážný a já musela do nemocnice. Byla padesátá léta a nejbližší nemocnice v Orlové mne nepřijala, protože neměli infekční oddělení. Nepřijali mne ani v Ostravské nemocnici, ani ve Vítkovicích ani v Zábřehu. Takže sanitka pokračovala až do Opavy a tam bylo konečně volno. Přestože jsem dlouhým cestováním a horečkama byla velmi vyčerpáná, vyděsil mne vstup sestry. Byla to řádová sestra v černém hábitu. A musím říct, že vzpomínkaa na ni není příjemná, byla zlá k nám dětěm. Ta druhá, mladá, tu jsme měli rádi.
Po několika týdnech se můj zdravotní stav konečně zlepšil a já se těšila domů, rodiče jsem celou dobu neviděla a bližily se Vánoce. Den před Štědrým dnem mne propustili. Jelikož mě píchali penicilin co šest hodin, mé hýždě byly sama modřina a nešlo si ani sednout. Maminka, když mne viděla pohublou a vyčerpanou, tak se rozplakala. Ani Štědrý den neprobíhal v poklidu. Při zapojování světýlek na stromek se tatínkovi podařilo vyhodit pojistky v celé kolonii, takže bratr musel vylézt na dřevěný, ledem pokrytý elektrický sloup a dát to do pořádku. Ale to nebyl jediný malér tohoto dne. Jelikož si bratr na opušťák přivezl své děvče, tak tatínek musel stlouct provizorní lavici z prken, abychom si všichni mohli sednout u sváteční večeře. A malér byl na světě. Po usednutí lavička nevydržela a část rodiny se ocitla na zemi a málem na sebe zvrhli horkou polévku a ostatni jídlo. Po chvilkovém zděšení jsme se tomu všichni zasmáli.
Já to vše kvůli únavě sledovala z postele. Dárky byly rozdány, já šla spát a rodina si ještě povídala. Já spala s maminkou v manželských postelích a tatínek v kuchyni. Probudil mne zděšený křik maminky, že je to špatné znamení, že se Maňce (mě) určitě něco zlého stalo. Snažila jsem si sednout, ale něco mi v tom bránilo. Přiběhl tatínek a začal maminku tišit a rozsvítil světlo a ukazoval na mne, že jsem v pořádku a snažím se vyhrabat zpoza vánočního stromku, který v celé své velikosti spadl na naše postele. V tom šoku si maminka neuvědomila, že už nejsem v nemocnici, ale doma, proto ten křik.
Ještě tuto Štědrovečerní noc byl stromek odstrojen, mne vyprostili z rozbitých baněk a vše bylo uklizeno. Takže to byl nejkratší dobu nastrojený vánoční stromek. Další dny si mne už maminka hlídala a nepustila z postele. Moc mi to nevadilo, dostala jsem pod stromeče knihy a já v 11 letech byla vášnivou čtenářkou. Pamatuji si, že to byly knížky "Vandrovali vandrovníci" a "Říkali mi Leni". Ta bylo o českém děvčátku zavlečeném do Německa na převýchovu. Z těch knih jsem čítavala po večerech svým dětem a dokonce i svým vnoučatům. A samozřejmně jsem přidala i vyprávění o nekratší dobu nastrojeném stromečku.
Soutěžní příspěvek
