Rybí kost

Rybí kost

17. 11. 2012

Vánoční ráno, to zas bude frmol, říkám si v teplé posteli a tolik se mi nechce vstávat . Přípravy jídla, zdobení stromečku, balení dárků. Děti ještě spí, tak potichu vstávám a jdu chystat vše, aby ten štědrej den byl nejhezčím dnem v roce. Pouštím rádio, ze kterého se do přítmí kuchyně line „naše teta peče léta na Vánoce vánočku, nereptáme aspoň máme něco pro kočku.

Moje vánočka je upečená a odpočívá ve špajzu a náš kocour Mourek má raději maso. Vyndávám  z mrazáku čtverečky filé, než rozmrzne, dám vařit zelňačku a připravuji bramborový salát. Pak se vřítí do kuchyně obě děti a chtějí pomáhat, aby bylo vše hotovo a Ježíšek aby už přišel. Venku je plno sněhu, proto odpoledne posílám manžela s dětmi sáňkovat, aby se ze mě stal na chvíli Ježíšek, zdobím stromek, chystám dárky, zamykám pokoj a jdu chystat slavnostní večeři.

Smažím řízky z filé, obě děti sedí u prostřeného stolu, rovnají na mísu cukroví, kocour Mourek nedočkavě čeká na svůj kousek vonícího smaženého filé. Jeden beru chtíc ochutnat a v tu chvíli, kdy jsem se do řízku zakousla, Mourek překonal rekord skoku do výšky a podařilo se mu kus řízku urvat přímo mě od pusy. Jak já se lekla, sousto, které jsem měla v puse, mi zaskočilo a filé - údajně bez kostí - tu kost v sobě mělo a přímo obrovskou. Oči mi lezou z důlků, dusím se a z rádia slyším “tyhle ryby neměly by míti v těle samou kost, říká táta vždy, když chvátá na pohotovost“ děti se válí smíchy po zemi, manžel mi cpe do pusy suchý rohlík, já lapám po dechu, dětem dochází, že nejde o žert, už se nsmějí, s pláčem mě objímají a volají maminko neumírej! Statečně do sebe soukám další suchý rohlík, ovšem  tím jsem docílila jen toho, že kost, jak by se očekávalo, nesjela dolů, ale zabodávala se do krku stále hlouběji. Na pohotovost jsem jít odmítla, přeci nezkazím dětem Vánoce. Do rána jsem snědla zbytek rohlíků, pak následoval suchý chléb, nevyspalá jsem nakonec stejně musela vyhledat lékařskou pomoc.

Skončila jsem v nemocnici, kde jsem pod rengenem musela polknout vatu namočenou v nějakém roztoku a putovala na operační stůl, když jsem se probrala na nemocničním lůžku s příšernou bolestí v krku bylo mi řečeno, že kost, tedy spíše kus rybí páteře, mi vyndali, ale byla tak hluboko, že jsem krk po zákroku měla celý rozdrásaný. Vánoční svátky jsem strávila do Silvestra v nemocnici.

Od té doby se u nás na Vánoce dělají kuřecí a vepřové řízky a tuhle příhodu vypravují moje děti svým dětem o tom, jak babička, než aby dala filé ochutnat kocourovi, ochutnala  sama a neopomenou v žertu dodat, že nenažranost se nevyplácí…

 

Soutěžní příspěvek

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Chodorová
Růženko,zážitek asi nic moc,to nikomu nepřeji.Já jsem taky milovnice ryb,ale dělám ke svátečnímu stolu i vepřové řízky,protože muž ryby nejí,jednou jsem byla sama doma se synem a dojídala jsem nějaké zbytky smaženého kapra,kost mi uvízla v krku,tak jsem chvíli pobíhala a pak jsem poprosila skoro už dospělého syna,aby se mi tam podíval,případně kost vytáhl pinzetou.Otevřela jsem pusu.kluk mi tam koukl,pak začal ječet,že do něčeho takového se dívat nebude,natož,aby tam sahal,prý mám hrozný krk,nezbylo nic jiného,než si to vyndat sama,byla to teda šichta,ale nakonec se mi to přece podařilo,na rozdíl od vašeho příběhu.
Hana Práglová
Růženko,zážitek,na který dnes už asi vzpomínáš trochu s úsměvem.Ale situaci nezávidím.Párkrát mi zaskočla kostička (protože u jídla se přece nemluví!) . Od té doby vždycky,když jím rybu-a mohu ji jakoukoliv kdykoliv a v jakémkoliv množství-děti prohlásí "tiše,nemluvit,nedýchat!mamka jí rybu".
Zuzana Pivcová
To Vám tedy i dodatečně nezávidím. A já bych vsadila na suchý chleba, že s sebou kost stáhne. Jednou jsme takhle se sestrou pomohly kocourovi, kterému se zabodla v jícnu osina z obilí, které chtěl pozřít místo trávy.
Alena Vávrová
Tedy Růženko, to byl zážitek! Nedivím se, že už jsi od té doby opatrná. Já ryby miluji, nic mne neodradí, ale už špatně vidím, takže zatím jsem asi měla štěstí.
Věra Sehnalová
Moc hezke povidani,ale situaci nezavidim.Znala jsem pana,ktery tak skoncil s dirkou v krku na dychani a po nekolika letech se udusil rybi kosti.