Kouzlo bílých Vánoc

Kouzlo bílých Vánoc

18. 11. 2012

V roce 1968 jsem se přestěhovala s malou dcerkou za svým mužem. Přechod z velkého města na vesnici byl pro mě dost složitý, jakož celý ten povedený rok, kdy se nám dcerka narodila. Na její první svátek přišla návštěva z východu a pak to stěhování. Na Vánoce toho roku si nijak zvlášť nepamatuji, ale to není důležité, chci psát o Vánocích roku následujícího.

Vánoce měly být klasické, již jsem věděla, co mě čeká, jen snad s nádechem těšení se, že malá dcera v roce a půl už bude jistě vnímat stromeček a také dárečky, které dostane, a my budeme šťastní, až uvidíme její rozzářená očička. Jenže jako správná železničářská rodina jsme neměli nikdy jistotu, že usedneme ke stolu společně. Tenkrát byl muž ve službě a měl se večer vrátit. Bydleli jsme zpočátku s manželovými rodiči, takže i Štědrý večer byl společný.

Již odpoledne jsem pozorovala, že venku začalo sněžit, pro vodu i na záchod se chodilo ven, byla jsem z toho dost otrávená, ale když jsem se ocitla na dvorku, úžasem jsem oněměla. Sníh se lehce vznášel z nebe a tiše usedal na vše kolem nás, musela jsem se zastavit, jak mě to okouzlilo, dokonce i silnice vedoucí kolem našeho domu dostávala barvu nevěstinných šatů. A když se kolem nás mihnuli nějací nedočkavci na saních, tak se mi zdálo, že slyším z dáli i rolničky. Tak to je zima na vesnici a vánoce bílé jsou tu asi samozřejmostí, pomyslila jsem si a viděla v duchu Ladovy obrázky, kterým se to nápadně podobalo.

Na muže jsme čekali do posledního večerního vlaku, ale on nepřijel. Tak jsme se dali zklamáni do večeře, když jsme dojídali, někdo nám hodil kouli na okno. Za dveřmi stál manžel, večerní vlak nestihl, další byly odřeknuté, ale ojedinělý nákladní vlak ho vzal na svou palubu a dopravil co nejblíž k jeho domovu. Stromeček stihl a byli jsme šťastni, že můžeme společně prožívat dceřinu radost ze stromečku a Vánoc vůbec.

Mě však utkvělo v hlavě ještě něco jiného, od té doby se to už ani u nás, na vesnici neopakovalo, i když někdy o Vánocích zasněžilo, už nikdy se tu nekonalo takové "kouzlo bílých Vánoc" jako na Štědrý večer roku 1969. Každý rok na Vánoce si vzpomenu, jak tenkrát padal bílý sníh...

Tak krásné Vánoce všem!

Soutěžní příspěvek

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Růžena Antlová
bílé vánoce jsou vždy kouzelné poslední léta bývají častěji na blátě.
Olga Štolbová
Milý příběh,bílé Vánoce se opravdu vydaří jen málokdy, ale krásné si je můžeme vykouzlit i sami. Také Ti přeju krásné Vánoce.
Zuzana Pivcová
Vylíčila jsi to poeticky, stejně jako v básních. To byl asi opravdu Štědrý večer, štědrý ve všem.