Voda má, voda má, voda má...
Ilustrační foto: pixabay.com

Voda má, voda má, voda má...

25. 8. 2020

Jiří Pavlica/Jan Skácel: Modlitba za vodu


 
Hradišťan - umělecký vedoucí Jiří Pavlica - Akademický sbor Žerotín + Filharmonie Bohuslava Martinů

O hastrmanech, tatrmanech a hypermarketech

Vážení čtenáři našeho milého portálu i60. Pokusím se o pohádku pro všechny, které také trápí dřívější necitlivé zásahy do krajiny, zejména při kolektivizaci venkova, jimiž bylo narušeno přirozené hospodaření přírody s vodou a byli tím postiženi snad všichni živočichové, nejen hastrmani. Volím formu pohádky záměrně, aby laskavý čtenář mohl očekávat šťastný konec. Bude to pohádka zejména pro ty, kteří s naší faunou a florou cítí a najdou si chvilku k zamyšlení.

Bilo – nebilo. Jak kdy. Hodiny na věži místního kostelíčka se rozhodly, že si budou bít podle svého. Když konečně máme tu demokracii. Ten večer jsme se utábořili u místního rybníka, rozdělali jsme si malý ohýnek a začali na něm opékat špekáčky. Najednou, kde se vzal, tu se vzal, stál u nás úplně zelený mužíček. Slušně pozdravil a představil se nám. „Nebojte se, já nejsem žádný Marťan, vždyť mluvím česky. Jsem vodník Cákanec a jsem tu na návštěvě u své švagrové Kači Žab. Mohu na chvíli přisednout? Je mi smutno a rád bych si s Vámi popovídal.“ „No samozřejmě, pane Cákanče, jen se u nás posaďte“, povídám mu, já jsem Borek Brumík. A hned jsem mu nabídl pivo a špekáček. Poděkoval, pivo si vzal, ale špekáček nechtěl. „Já jsem vegetarián, živím se jen vodními rostlinami. A to jen takovými, které pak znovu dorostou. Třeba krásný květ leknínu bych nesnědl, ani kdyby mi v břiše tak kručelo, až by se vlny dělaly.“ Když domluvil, zapálil si svoji dýmku. Na obrázku je zachycen při odpočinku doma.

obr.2 
obr.2

Pan Cákanec byl velmi milý. Dokonce mi po třetím pivu nabídl tykání. „Heleď, příteli. Já jsem o pár set let starší, tak ti nabízím: Říkej mi Cáki a já ti budu říkat Brumi.“ A tak se i stalo. Zatáhli jsme si z jeho vodní dýmky na důkaz přátelství a pak se rozpovídal. Cáki měl pohnutý život. Jen jeho mladá léta byla krásná. A krásná byla i příroda kolem něj. V jihočeské krajině byla malá políčka s mezičkami a semotam byly v polích i remízky - takové ostrůvky stromů. Potůčky se klikatily krajinou a všude bylo plno zvířátek a broučků, se kterými se Cáki přátelil. Ani povodně nebyly tak kruté, protože se velká voda měla čas vsakovat do půdy. Cáki se svědomitě staral o dušičky zesnulých rybiček a žabiček. Pro každou měl krásný malovaný keramický hrneček z nedaleké proslulé dílny v Hrdějovicích u Českých Budějovic. Já jsem si jej kdysi také koupil a spolu s ním i několik krásných originálně malovaných džbánků.


obr.3

A každý večer dušičkám vyprávěl různé historky, aby je trošku obveselil. Nejvíce se jim líbily vtipy o hloupých lidech, kterým Cáki říkal tatrmani. S tatrmany měl totiž špatné zkušenosti, už od doby pana Viléma z Rožmberka, který jeho rybníček zřídil, až dodnes. Ale Cákanec byl hodný vodník, měl rád lidi a všechna zvířátka. Trápilo ho, když jim někdo ubližoval. Všude na cestičkách ke svému rybníčku vyvěsil cedule

chráněná krajinná oblast
VŠEM  ŽABIKUCHŮM  VSTUP  ZAKÁZÁN 

Nejraději však měl děti. Navštěvoval je v jejich letních táborech a vždy si dlouze vyprávěli. Cáki dával k dobru různé příběhy ze života rybiček a děti mu zase ukazovaly fotografie mořských zvířátek, která neznal. Velmi ho třeba zaujala velryba a už přemýšlel, jak velký hrneček by musel objednat pro její dušičku. Když byl ještě mladší, napadlo ho podívat se po řece k nejbližšímu moři, kam by to měl Jenže tehdejší tatrmani mu odmítli vystavit cestovní doklady. Že prý má v západních mořích příbuzné, kteří jsou nepřátelští k našemu společenskému zřízení. Marně Cákanec prohlašoval, že není se slanovodními hastrmany příbuzný, v té době ještě nebyly známy testy DNA a tak to nemohl dokázat. Tak se tím dlouho netrápil a řekl si všude dobře, doma nejlíp. Přesto, jen tak nazdařbůh, napsal velrybám svůj pozdrav a odeslal jej v lahvi po Vltavě a Labi. A světe, div se! Malý velrybáček Jonáš jeho dopis náhodou vylovil a velmi se tomu všemu divil. Jenže Cákimu nemohl stejnou cestou odpovědět, neboť proti proudu řeky, jak známo, prostě vodní pošta nefunguje.

A tak Cáki dál navštěvoval pionýrské a skautské tábory dětí, prohlížel si s nimi další obrázky a dozvídal se spousty nových věcí. Po pravdě řečeno, styděl se přiznat, jak moc se mu líbila mořská panna. 

 
obr.4

Vždyť byl přece ženatý, měl hodnou ženu a měl s ní dvě krásná mláďátka – chlapečka Bublifuka  a malinkou holčičku Žbluňkalku. I jeho manželka byla moc pěkná. Paní Cákancová – sladkovodní víla Decimálka, byla mezi přáteli důvěrně nazývaná víla Imálka. Sice nebyla tak štíhlá v pase jako mořská víla, ale žábry měla také krásné a velké. No, pohleďte:

 
obr.5

Cáki a Imálka byli velmi činorodí. Imálka trénovala juniorky v Českých Budějovicích ve vodním pólu, Cáki se zase zapojil k dobrovolným potápěčům - záchranářům. Vlastně ho k tomu také přivedly děti, když mu vyprávěly o delfínech, kteří už mnoha lidem dokázali zachránit. život. Na obrázku právě dva delfínci Alfa a Beta pomáhají holčičce. Cákimu se to zalíbilo a napřed začal topícím se lidem pomáhat tím, že je zespodu šťouchal do břicha tak dlouho, až je dostrkal ke břehu. Ale pak absolvoval záchranářský kurs a byl velmi platný při povodních.  

 
obr.6

I děti Cákance rády vídaly, povídaly si s ním a hrály různé hry.  Ale nejen to, vždy na konci sezóny mu pomohly vyčistit rybníček. Jezdily na lodičkách a sbíraly do sítěk na tyčích různé plující odpadky. Paní Cákancová plavala vedle nich, aby se dětem nic nestalo. Bylo toho plno - PET lahve, úlomky polystyrenu, použité prezervativy apb. (a podobné blbosti). Cáki jim ze dna zase podával jiné předměty. No to byste nevěřili, co všechno tatrmani za celé léto do vody naházeli nebo nechali na břehu a dešťová voda do rybníčka spláchla! Dokonce i některá cenná výtvarná díla, jako na příklad sochy odepsaných státníků. Jenom těch Leninů! Naštěstí se tam nenašly žádné sudy s mrtvolami, čehož se Cákanec zpočátku obával. Potom děti pomohly i Cákancovým sousedům, vodníkům Břečkovi a Čvachtalovi. O odvoz roztříděných odpadků se ochotně postarali starostové nejbližších obcí a na závěr dětem uspořádali slavnostní večer s kulturním programem, na který pak všichni dlouho vzpomínali. Někdy přijely i hudební skupiny Blátotlačky a Zelenáči. 

Ale vraťme se teď k našemu rozhovoru. Pomalu se stmívalo, já jsem své děti uložil do stanu, ale Cákimu se pořád ještě nechtělo spát. Tak jsem na kotlíčku ohřál vodu a dali jsme si kafíčko. Teprve potom začal Cáki vyprávět svůj příběh a já jsem pochopil, proč byl tak smutný.  

Jeho věčný problém s tatrmany gradoval. Ti se jednou rozhodli, že změní ráz jihočeské krajiny úplně radikálně. Rozorali meze, zrušili políčka i remízky. Mnoho broučků a zvířátek tenkrát zahynulo anebo ztratilo své domovy. A Cáki ztratil své kamarády.“Brekekeke, bylo to k beku.“ Potom tatrmani zrušili meandry potůčků, zavedli je do rovných betonových koryt a nově vzniklé velké lány opatřili drenážemi, které do těch koryt svedli. A tak se stalo, že při tání sněhu a velkých deštích neměla voda čas se vsakovat do půdy, vracela se v betonových korytech zpátky a záplavy bývaly kruté. V krajině navíc začalo ubývat i podzemních vod a později krajinu postihl její nedostatek obecně. Cáki při povodních pomáhal, jak mohl, ale stejně mnoho zvířátek nezachránil.

O hodně let později nastoupili tatrmani nové generace. Ti zase postavili dálnici v těsné blízkosti jeho rybníčka. A pak jiní chytrolíni přišli s nápadem, že v blízkosti dálnice je Cákanců pronajatý rybníček ideálním místem pro vybudování velkého hypermarketu, neboť se tím nezabere žádná cenná orná půda. Protestovaly rybářské svazy, jihočeské děti i „Děti Země, Slunce a Měsíce“, ale nebylo to nic platné. A tak jednoho dne rybníček zahrnuly buldozery a zakrátko tam stál ošklivý plechový hypermarket s velikým betonovým parkovištěm a bazénem, který byl inspirován původním rybníčkem. Navíc přišli s geniálním marketingovým nápadem, který měl být i vtipný. Návštěvníky vítala obrovská cedule (pro jistotu se smajlíkem)

CHCETE MÉNĚ UTRATIT ? PŘIJĎTE SE K NÁM UTOPIT !

 

jediný hypermarket s bazénem v ČR
při nákupu nad 1999 - Kč vstup do bazénu zdarma 

Pravda je, že Cákancova rodina byla odškodněna. Dostala byt v paneláku v Českých Budějovicích, jenže panelák je panelák. V žádném případě se do koupelny nevešla manželská dvouvana a Cákancův manželský život tím velmi trpěl. On i jeho paní nedokázali usnout na suchu. Asi tak, jako lidé špatně usínají pod vodou. Cákanec byl ovšem gentlewaterman, a tak koupelnu přenechal své paní. I tak se do panelákové vany Decimálka stěží sama vešla. Pro sebe a Bublifučka koupil Cáki v bazaru staré necky, Žbluňkalka musela spinkat v kuchyňském dřezu. Ovšem finančně se Cákancovi ocitli doslova „na suchu“. Pomoc přišla v nouzi nejvyšší od dávného kamaráda vodníka Čmaníka, který je znenadání navštívil. Byl správcem velké vodní nádrže Orlík v blízkosti panství pana knížete Černohorského, který se o Cákancově záslužné činnosti při čištění rybníků od Čmaníka dozvěděl, když spolu zašli na pivo. A z jeho pověření přijel Čmaňďa za Cákancovými s krásnou nabídkou. Až Cákimu srdíčko radostí poskočilo.  


obr.7

Na Čmaníkovo doporučení se pan kníže rozhodl požádat Cákance, aby převzal správu všech rybníků na panství pana knížete a dbal i na čistotu jejich vod. Cákanec nadšeně souhlasil a hned se rozjel na obhlídku území. S jeho pomocí se pan kníže také zbavil dvou vodníků, kteří pověst jeho panství poškozovali a dostali tedy výpověď. Byl to především zlý vodník Toplidi.


obr.8.

Hned další rybník měl v pronájmu vodník Šmírák, na kterého si neustále stěžovali lidé, kteří se k rybníku přišli vykoupat. Vadilo jim, že vždycky někde vykukuje z rákosí, když se dámy převlékají. A když dokonce začal pořizovat kompromitující fotografie a prodávat je novinářům, měl toho Cáki dost a pan kníže mu také dal okamžitou výpověď. 

 
obr.9

A tak se Cáki dál seznamoval se všem vodníky i se stavem jejich pronajatých rybníků na pozemcích pana knížete a plánovali společně sanaci většiny z nich. Uvědomoval si, že bude potřebovat veškerou pomoc a tak vstoupil do jednání i s občanským sdružením „Bobři proti kůrovci“, neboť dobře věděl, jak jsou bobři pracovití. Trochu ho zamrzelo, že když pak o tom všem dlouze referoval panu knížeti a ten u toho usnul. Ale nedal se tím odradit a hned se pustil do díla a služebním vozem všechno objížděl.


obr.10

Tady bych mohl se svým vyprávěním skončit. Jenže já bych rád připojil ještě pár novinek, které jsem se od Cákance dozvěděl až asi po deseti letech. To jsem už trávil důchod ve svém doupěti a společenský život v naší zemi jsem příliš nesledoval. Jednou jsem však náhodou Cákance potkal na úřadě Povodí Vltavy. Na první pohled jsem ho poznal mezi všemi těmi úředníky, i když z něj byl „kravaťák“. A on se ke mně také hned hlásil. Když jsme si tam vše vyřídili, zašli jsme se trochu smočit na plavečák. Potom Cáki pokračoval ve svém vyprávění a já jsem se nestačil divit. 

Plánovaná „Unie vodníků, podvodníků a závodníků“ se rozpadla, když vodníci zjistili, že podvodníci nejsou potápěči. Založili si tedy svoji novou „Stranu české demokracie na vodě“ a navrhli Cákancovi, aby  ve volbách kandidoval na prvním místě. Ten to ale odmítl, nechtěl viset všude na plakátech - říkal tomu „jména hloupých na všech sloupích“. Nejhůře dopadli podvodníci. Napřed je napadlo založit si vlastní „Stranu poctivých občanů Čech a Moravy“. Ale pak usoudili, že bude chytřejší se rozdělit a pokusit se získat klíčové pozice v ostatních velkých politických stranách. Mohli by naoko soupeřit a zároveň si střídavě přihrávat kšefty s úplatky z veřejných zakázek. Takže většina z nich t.zv. překabátila. Jenže před posledními volbami občanům již s nimi došla trpělivost. Z obavy před hněvem voličů se všechny politické strany s podvodníky rozkmotřily a výsledkem bylo něco neuvěřitelného. Volbami neprošel ani jeden přeběhlík! Ale i tak tradiční strany ztratily svůj vliv, neboť je voliči připravili o spoustu jejich zasloužilých tatrmanů. Proběhla také nová přímá volba prezidenta ČR. Stal se jím usměvavý herec Václav Vydrýsek, který měl rád přírodu a hlavně zvířátka. Nejvíce ovšem koně, a tak, stejně jako první prezident Československa T.G.Masaryk, jezdil na koni i po Praze. Jako všechny vydry měl i náš pan prezident s hastrmany ty nejlepší přátelské vztahy. Na obrázku je právě na návštěvě u Cákance.


obr.11

Premiérem se stal pan Jenda Zelenka a v čele „Ministerstva lesů, vod a strání" stanul pan Vinnetou Skočdopole. A teď to nejdůležitější – ihned spustili program „Nápravy některých křivd, spáchaných tatrmany na přírodě“. Lidé začali ve velkém nakupovat potraviny na farmářských trzích, super a hyper markety krachovaly a místo nich ve městech vznikaly parky s dětskými hřišťátky. Také na potůčky došlo. Kde to bylo jen trochu možné, byly z jejich nových přímočarých koryt vytrhány betonové prefabrikáty a voda svedena do koryt původních. A tak i já mám naději, že se jednou náš potůček bude zase klikatit mezi vrbičkami.

Paní Cákancová byla jmenována „Vládní zmocněnkyní pro etnické menšiny“ a navrhla věnovat ty vybourané betonové díly jedné etnické sociálně slabé menšině. Aby si je potřební lidé mohli odvézt do sběru a trochu si přilepšit k podpoře v nezaměstnanosti. A opravdu, polepšili si tak vydatně, že si mohli koupit nové automobily. Našlo se sice pár závistivců, kteří mleli něco o pozitivní diskriminaci nepřizpůsobivých a těm auťákům říkali „betonové mercedesy“, ale většina lidí jaksi zhodněla a přála jim je. Navíc se místní stavební firmy naučily používat tento recyklovaný beton a přineslo jim to značné úspory. Stinnou stránkou toho nápadu  Imálky ovšem bylo, že se z městských parků začaly ztrácet lavičky s betonovými sokly. Ale berme to jako menší zlo, nutné k dosažení větších cílů. Jak říkával první dělnický prezident ČSR Klement Gottwald „Když se kácí les, létají třísky“. Vždyť není žádný problém v tom, aby lavičky byly celoplastové.  

Ani čtyřprocentní menšina díky Decimálce Cákancové nevyšla naprázdno. Ta dosáhla i dalšího jmenování - do úplně nové funkce „Zvláštního zmocněnce pro oteplování mezilidských vztahů“ se sídlem v teplárně. A to i přes obavy veřejnosti z globálního oteplování planety. Zkrátka a dobře, celková atmosféra ve společnosti se úplně změnila. Nejen obyčejní lidé a vodníci, ale i poslanci k sobě začali být slušní a usměvaví. A to v celé Evropě. Že je to příliš krásné, aby to mohla být pravda? Ale vždyť pohádka přece musí mít hezký konec, aby se vám dobře spinkalo. Tak dobrou noc, milí dospěláčkové, holčičky a klučíkové, žabičky a pulečkové 60+. Zkrátka všichni kamarádi hodných hastrmanů. Málem bych zapomněl na jednu dobrou zprávu. Keramická dílna v Hrdějovicích se neudržela a byla na prodej. Už-už ji málem koupili vietnamští obchodníci, kteří ji chtěli zrušit a zřídit tam velkosklad pašovaného zboží. Ale pan kníže Černohorský je předběhl a tím ji zachránil. A tak vám z ní posílám po zvonečku právě z Hrdějovic, vám dospělákům i vašim dětem.

 obr.12

A ještě na něco móóóc důležitého - srdíčko pro všechny ochránce vody mé, vody mé, vody mé …

obr.13

Pro radost všedního dne bych vám ještě rád doporučil dekoraci do zahrady místo trpaslíka - keramickou


obr.14

nebo dřevěnou


obr.15

  A dětem klasiku z našeho dětství


obr.16

Poznámky pod čarou, doporučuji nahlédnout
1. Zajímavým příspěvkem ČT k tématu zadržování vody v krajině a obnovování původní fauny a flóry je ukázka úspěšného zásahu
https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1095913550-nedej-se/219562248420012-obora-obelisk
2. Video ČT: Příběhy slavných - Josef Lada
https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10123383458-pribehy-slavnych/407235100211016-co-bubaci-a-hastrmani-netusili 
Život pohádkáře nebyl jenom pohádka. Slavný malíř a spisovatel, jeden z mých nejmilejších - Josef Lada ve vzpomínkách příbuzných, přátel a fanoušků. Mimochodem, když Pablo Picasso viděl výstavu českého umění, zastavil se u jednoho obrazu a řekl: “Tento umělec je jediný originální!”

Spolu s Josefem Ladou máme rádi přírodu a veselé obrázky


Použité obrázky a jejich zdroje

  1. (Titulní) O hastrmanech - pixabay.com
  2. Vodník Cákanec odpočívá a přemýšlí - stranypotapecske.cz 
  3. Hrneček z Hrdějovic - archiv autora
  4. Mořská panna Siréna - pinterest.com
  5. Paní Cákancová - chvalablaznovstvi.cz - Hutule
  6. Delfínci záchranáři - http://klubnejmensich.usmevy.cz/terapie/delfinoterapie/
  7. Vodník Čmaník - Apartmány Razula - facebook.com
  8.  Vodník Toplidi - https://www.stradonice.eu/z-historie-obce-stradonice/
  9.  Vodník Šmírák - youtube.com
10. Cákancův služební automobil - Jeep CJ wikimedia.org, volně k použití
11. Václav Vydrýsek na návštěvě u Cákance - konskazachranka.cz
12. Zvoneček z Hrdějovic - archiv autora
13. Srdíčko pro vás - pinterest.com
14. Dekorace do zahrady místo trpaslíka - keramika - pinterest.com
15. Dekorace do zahrady - dřevěná - 15. rezbari.ceskatvorba.cz
16. Klasika z našeho dětství Bubáci a hastrmani -  archiv autora
14. Máme rádi přírodu a legraci s Josefem Ladou - pinterest.com

 

Autor: Libor Farský
Hodnocení:
(5.1 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage
TÉMATA
PRODUKT TÝDNE

Kočičí jídelníček by měl být pestrý, chutný a zdraví prospěšný. Lahodná Brit Care kapsička poslouží jako kompletní krmivo nebo jako doplněk k suchému krmivu pro zvýšení rozmanitosti a chuti. Více zde.

BCC_pouch2.jpg

 

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.