Balerinky

Balerinky

20. 11. 2012

Je tomu asi půl stoletlí, tenkrát byly velmi módní střevíčky "balerinky", které se nápadně podobaly těm, které nosily a hlavně v nich tančily opravdové baletky. Podrážka skoro žádná, když se vyzuly, tak se schoulily do klubíčka, jakoby jim byla velká zima.

Já, stejně jako spousta jiných mladých děvčat, jsem také zatoužila tyto botky vlastnit, zvláště, dyž kamarádky kolem mě si v nich už pěkně vyšlapovaly. Ale nějak se to táhlo, já si myslela, že rodiče nesouhlasí s tím, abych nosila takové "slupky", které nemají ani pořádnou podrážku.

Pak přišly Vánoce a já jsem mezi jinými, praktickými dárky, našla pod stromečkem i vytoužené balerinky. Botky byly barvy béžové a já si myslela, že se stal nějaký zázrak. Vzala jsem si je večer k posteli a šťastně se na ně usmívala a představovala jsem si, až si je vezmu na nohy, ale byl prosinec, ten rok docela studený a boty opravdu nebyly do nějaké velké zimy, moje radost z dárku se začla vytrácet, nač jsou mi boty, které nemůžu obout a jít ven. Nakonec jsem s velkými rozpaky usnula a moje první balerinky hlídaly můj štědrovečerní spánek.

Ráno jsem se probudila a můj první pohled padl na botky, které ještě dospávaly moji velkou radost z nich, opět schoulené do klubíčka. Najednou mě probleskl v hlavě šílený nápad. "Kde je napsáno, že nemůžu jít v botách ven?",ř ekla jsem si v duchu a jemně drcla do bot.  "Balerinky, jdeme na procházku", zavelela jsem a už jsem lezla z postele a spřádala plány, kam si vyšlápneme. Byl sváteční den, mrzlo, jen praštělo, ale bylo sucho, což se nám hodilo. Natáhla jsem nějaké barevné punčochy, které byly také tenkrát módní a lehce nazula mé nové balerinky.

Bydleli jsme v úplném centru města, sváteční dopoledne,k dy ještě většina lidí dospávala předešlý večer,s em tam se mihl stín chvátajícího chodce, já se špacýrovala ve svým botkách centrem Plzně a bylo mi trochu líto, že mě nevidí kamarádky, ani nikdo jiný, jaká jsem velká frajerka. Dlouho jsme to nevydržely,a ni já, ani ony, po chvíli jsme se vrátily domů, do tepla  tam nás čekala vůně maminčiny sváteční snídaně,j á byla vděčná rodičům, že mi tuto radost dopřáli. Dala jsem botky do krabice s tím, že si počkáme do jara než si spolu pořádně vyšlápneme. Ony se schoulily do klubíčka a uložily se spokojeně k zimnímu spánku. Ještě musím dodat, že po béžových jsem pak dostala ještě červené a bílé balerinky, ale ta prvotní radost pod stromečkem už se neopakovala. Byla to už samozřejmost.

Tak hodně hezkých dárků letos všem, hlavně však těm nejmenším! Pěkné Vánoce!

 

Soutěžní příspěvek

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
Jitko, u nás se jim říkalo ťapky. Jedny takové jsem také dostala, ale byly trošku malé a těsné. Jenže mně se moc líbily a nechtěla jsem se s nimi rozloučit, tak jsem dala na parádu a zapomněla na rozum. Hrdinně jsem je nosila až do úplného roztrhání, a protože mi tehdy ještě rostly nohy, trochu jsem si je navždy zdeformovala.
Olga Štolbová
To já jsem jedny Vánoce spala s lyžemi pod peřinou,tu radost jsem už asi nikdy neprožila.Bylo těsně po válce a tehdy to byl opravdový luxus.
Alena Vávrová
Jituško, tak to já celé dětství chtěla být baletkou a marně toužila přesně po těch pravých balerínkách, co jsou na snímku. Jinak na botách jsem odjakživa "ujížděla" taky. Co takové "gondolky" s téčkem aj., co zaručeně zrovna letěly ? :-))