To takhle jednou
Ilustrační foto: pixabay.com

To takhle jednou

11. 10. 2020

To takhle jednou, když se někomu nechtělo psát domácí úkol a žadonil: Hani, zkus něco na toto téma napsat, úča se asi zbláznila! Zda se mi to podařilo a jakou známku dostanu, ještě nevím, o tu přeci nejde. Prominu i lenost přemýšlet, přiznejme si, občas to tak měli všichni. Nicméně, zasedla jsem a klávesy na notebooku míhajíce se, přenášely mé myšlenky na plochu a to přesně tak, jak to vidím v naší společnosti já a možná nejen já. Tématem je –  Život na dluh v současné společnosti, zamyšlení, o které bych se s vámi podělila.

Jak už v tématu uvedeno, dle mého názoru, se v naší společnosti skrývá mnoho příčin a důsledků, které vedou k životu na dluh u tisíců ne-li statisíců lidí v zemi. Tyto příčiny a důsledky se rozmohly hlavně po roce 1989, kdy se změnil nejen politický systém v zemi, ale změnila se zcela ekonomika a znovu bylo lidem umožněno podnikání.

Omluvte délku příspěvku, ale je to jen zlomek toho, co mi na mysli vytanulo a chtělo by zveřejnit, aby se předešlo důsledkům.

Zda tato politická a ekonomická změna byla dobrá či ne, je otázka, kterou si dodnes kladou mnozí z nás a taky každý má na to svůj názor. Do „nové“ doby všechno patřilo všem a najednou je tu zpět soukromé vlastnictví a to ve všech sférách života, ale hlavně v podnikání. Jako houby po dešti se začali množit podnikatelé na ŽL, ale to někomu nestačilo a tak hned začal zakládat s.r.o. Nejen na sebe, ale i na tzv.bílé koně, kde již od začátku bylo jasné, že nebude vše křišťálově čisté. Jednateli se stávali cizinci, především Ukrajinci, Moldavci, Rumuni, kteří, měli hluboko do kapsy, a tak za mrzký peníz by se upsali i ďáblu, navíc, když byl problém, zmizeli neznámo kam. Nebyly zásadní problémy založit společnost a požádat okamžitě o úvěr, protože cizí banky, které se v naší zemi nejen rychle usadily a rozkoukaly, půjčovaly a půjčovaly, někdy bez zástavy, někdy se zástavou, často ale pochybnou. Na starou stodolu se půjčovaly statisíce a již dopředu bylo známo, že vrácení peněz bude problém. Ale někteří úředníci banky za tučnou obálku dělali občas zázraky.. Proto, kdo měl odvahu, neváhal a půjčil si. Spekulanti si půjčili i s tím, že již dopředu věděli, že to nevrátí. A že se půjčovaly miliony, jen občas několik statisíců. Už v té době začala silně bujet korupce snad na všech stupních státní správy a jiných nstitucí. Jako republika jsme neměli dobrou reputaci a byli jsme i často za tuto korupci kárání, což ostatně, možná v menší míře, platí dodnes.

Ti poctivější začali podnikat s rozmyslem. Někomu se začalo dařit, jiný chtěl rychle zbohatnout, a tak využíval kličky v zákonech, černý trh, různé nekalosti, a jak rychle začal, tak většinou rychle skončil. Často v černé díře s ním skončily i jeho dluhy. Banka mnohdy zůstala bezradná, dlužník nebyl k nalezení, často byl cizinec a odcestoval, nebo k tomu i přispěla možnost, že dlužník, jenž se dostal do potíží, měl úřední adresu trvalého pobytu na městském či obecním úřadu, kde si poštu vůbec nevyzvedával. Jakékoliv řízení bylo marné. Trvalo dlouho, než se zpřísnily podmínky pro doručování dopisů do vlastních rukou,s modrým pruhem tzv. modráky. Navíc, a to hlavně, dlužník byl většinou v té době již nemajetný, vše převedl na manželku či další přibuzné. Byla to doba hektická, z níž známe hodně případů, Mrázek, Krejčíř, Straka a další, kteří přišli k neuvěřitelnému bohatství. Jejich špinavé peníze a nejen ty, ale hlavně jejich manipulace začaly ovlivňovat politiky, soudce, státní zástupce, policisty. Uvedla jsem jen tři známá jména, ale bylo jich daleko více, kteří měli problémy se zákonem, potažmo s mafií. Vydírání, únosy byly skoro na denním pořádku. Došlo i na vraždy, některé z nich jsou dodnes pomníčky policie, jak je vyšetřovatelé označují, které neobjasnil dosud nikdo a nikdo je už ani neobjasní.

Ti, kteří nedosáhli až na takové bohatství, šli dál svojí poctivou cestou, podnikali různě, vyráběli, zabývali se obchodem, poskytovali služby a jejich zisky nebyly závratné. Někdy však stačilo málo, nesprávné rozhodnutí, či v dobré víře prodané zboží, za které obchodník nikdy nedostal zaplaceno. A začal problém. Spousty peněz byly vázány v obchodě ve zboží, či ve výrobě v materiálu, bylo třeba platit zaměstnancům a provádět odvody. A tak přišel na řadu úvěr. Banky začaly být obezřetnější, nepůjčovaly tolik a ne každému a i úroky se zvýšily. Podnikání pokračovalo, často tito podnikatelé byli na pokraji zhroucení, nespali, báli se, aby se nedostali zase do problémů, protože to už by úvěr nespravil. Navíc by přišla exekuce, olepení a zabavení majetku. Znala jsem dost těch, jejichž podnikání jelo zpočátku jako dráha, drahá auta, drahé dovolené, luxusní dům, drahé oblečení a pak přišel pád. Najednou musela stačit ojetina, na dovolenou na Sázavu pod stan, žádné drahé oblečení, ale sekáč, nebo Vietnamci, z domu do pronájmu. Někdy se přidalo nadměrné pití, které často vedlo k rozvodu, prostě partneři to nedali. A co horšího, mnohdy to došlo tak daleko,že podnikatel spáchal z beznaděje sebevraždu. Na děti většinou nikdo nemyslel. A to ani tak, že nejen budou žít v rozvedeném manželství,či jako sirotci, že se budou muset uskrovnit a navíc, že budou vystavení posměchu okolí a že to pro jejich psychiku nebude zrovna v době vývinu to nejlepší. Často byl jakýsi viník špatného podnikání vyhnán z trvalého bydlení, musel v lepším případě na ubytovnu, v tom horším, si musel najít místo, kde na něj nebude pršet a tam přebývat. A co dělat dál? Takový společenský sešup nepřidá na egu ani psychice, ale alkohol je dobrý společník, přispěje k zapomnění. Pak do toho zabředneš a jedeš v tom, až už se to nedá zvládnout. Na ulici jsi v tu ránu, nemáš peníze, tím pádem střechu nad hlavou, nemáš co jíst, do práce tě jako násosku nevezmou. Kolik těch, kteří vystupovali a drahého auta, v nádherném obleku s drahým mobilem v ruce se dostalo až tam, kde to vše končí? Právě proto, že to nezvládli, že s partnerem porušili slib v dobrém i zlém, většinou bez ohledu na děti, skončili pod mostem, kde složí hlavu a k Armádě spásy si dojdou na polívku. Do té Armády spásy, kam občas posílali dobročinné příspěvky na jídlo pro bezdomovce, zvláště pak v předvánočním čase. Kdo by se nadál, že i oni si nyní půjdou, zcela poníženi, s miskou pro tu porci jídla, aby přežili do dalšího dne.

Sedíte si tak v pohodlí domova, sledujíce TV a co často uvidíte na všech kanálech? No, přeci reklamu. Reklamu nejen na auta, mobily, nábytek, potravinové doplňky, ale hlavně na půjčky, které si můžete vyřídit i prostřednictvím chytrého telefonu. Prostě od 1000Kč až po 60 000Kč i víc.To sice nechápu, ale funguje to. Hlavně před vánocemi a zjara před dovolenými nás reklama masíruje na plné obrátky. Blíží se vánoce a bude třeba dárků a naše děti nejsou zrovna skromné, nicméně, tak jsme si je naučili za dob, kdy se nám dobře dařilo. Dnes to sice už takové není, ale zase to není tak nejhorší. Jenže ony se uskrovňovat nebudou, tak my se musíme snažit. Takto se to odehrává v mnoha domácnostech. Jen si nikdo neuvědomí, že to může mít i neblahé následky, o kterých budu psát níže. Vezmeme rychlou půjčku 50 litrů bude stačit a utratíme ji za vánoce. Sice ještě splácíme dovolenou na Krétě, ale tam zbývá už jen 30 tisíc doplatit, no budeme tam v základu za 80 litrů, to snad dáme. Slovo snad už samo o sobě má v sobě cosi, co když se zamyslíte, věští nějaké možné problémy. Řada lidí vůbec takto nepřemýšlí, hotovost máme a do obchodů vyrazíme. Ale co když bychom najednou zůstali bez práce, nebo byli dlouhodobě nemocní, nebo nedej Bože, jeden z nás umřel? Nad tím nikdy nikdo nepřemýšlí, jsa přímo jat myšlenkou bohatých vánoc či exotické dovolené, se kterou se náležitě mezi přáteli pochlubí. Bohužel, neblahé konce mohou přijít, osud nelze obelstít a bezdomovcem se stát, tak k tomu je pak už jen větší či menší skok.

A mladí v určitém věku se už chtějí odpoutat od rodičů a jít svojí životní cestou. Ale v mamahotelu byl servis pětihvězdičkový a zadarmo. V pronajatém holobytě, jen s kufrem osobních věcí a na kontě pár tisícovek, to asi nebude ono. Pronájem se platí měsíčně, musíš mít na něj finance, musíš něco jíst, musíš mít postel, stůl, židli, lednici, skříň a pak i tak trochu bydlíš. Do práce musíš denně, protože jinak to nedáš. Ale tenhle má nové pádlo /mobil/ za dvacku, tak já ho taky chci, vždyť jinak by mi ho rodiče koupili. Možná snad něco přidají, ale většinu musím dodat já. Tak si půjčím a to je právě ten krok, mnohdy do bezvýchodného kruhu. Jo, ještě si musím pořídit nějakou lepší ojetinu, autobazary prodávají na půjčky, tak si ji vezmu a budu mít lepší káru, proč ne, jsem mladý a je zapotřebí, zapůsobit na něžné pohlaví. Co se může stát? Přijdu o práci? Onemocním? Ne,to nepřipouštím! Jak snadno se to napíše, jak těžko se to řeší v reálu. Jen ten pronájem musím platit a nějaké to jídlo musím koupit. Když to nebudu zvládat, tak si ještě půjčím. Je jedno u koho, prostě kdo půjčí. Zkrátka, vše to chci, ale nemám na to, s půjčkama to dám. Kruh se pomalu uzavírá, těžko se z něj bude vystupovat. A možná, že i bezdomovec už je na dohled...
Můžu za své jednání jen já, nebo i společnost či výchova rodičů? Myslím, že od každého trocha, co mě ovlivnilo. Řada mladých volí raději pronájmy, než, aby částku za nájem si navýšili a koupili si vlastní bydlení. Tady u pronájmů je to tak, že jsou to v podstatě vyhozené peníze, kdežto u hypoték je to vlastní bydlení. Málo z mladých myslí na to, že je lepší spát ve starším vybavení, ale ve vlastním bytě, než měsíčně cálovat za pronájmy horentní sumy, často převyšující výši měsíční splátky hypotéky. Není to jednoduché rozhodování, zvláště pak v případě, kdy mladí jsou zvyklí vše mít od rodičů, o nic se nepřičinit a hlavně, neumí spořit. A banky? Ty jen koukají, jak vydělat.

Všichni si vzpomeňte, jak fungoval za socialismu bankovní sektor. Existovala Česká spořitelna pro soukromé osoby a Československá státní banka pro podniky ev. pro osoby, jejichž plat byl v devizách, zde existovala Živnobanka. A dnes? Kolik je na území našeho státu bank, nebankovních institucí a potom i řada lichvářů. Na to, abyste si u nich hned půjčil peníze, nepotřebujete nic, krom občanky a peníze si za lichvu odnesete. Úroky jsou u všech dost vysoké, jen banky přeci jen chtějí větší záruky a trochu žadatele prověřují. Lichváři nikoli, jim to jistí lichva a potom komando vymahačů, neštítíci se ničeho a ze kterého jde strach.
Dnes k tomu, aby se člověk zadlužil, přispívají velkou měrou i reklamy. Zvláště pak u těch, kteří nejsou moc finančně gramotní, nebo na ty, kteří musí vše mít a nemají na to, působí reklamy jako magnet.
Prostě a jednoduše lze říci, že díky tomu, že vstřícnost bank při sjednávání úvěrů za účelem svého zisku, a stabilnějšímu ekonomickému prostředí v zemi, nás v podstatě banky naučily žít na dluh po celý náš život. Musím ale podotknout, že ne všichni jsou takoví dobrodruzi, kteří takto hospodaří. Zadlužení rodin se stalo po revoluci fenoménem v naší zemi, velmi často vedoucímu nejen k rozvodovosti, ale i ke ztrátě vlastní identity. O dětech by tato problematika vydala na samostatnou kapitolu. Jejich psychika je tímto zatížena na celý život.

Kromě bank a nebankovních institucí jsou tu i ti, kteří sice podnikají v rámci zákonů, půjčují finance, ale používají takové své produkty, které určitě nejsou vždy v souladu s dobrými mravy, jak by řekli právníci. Většinou je to tak, že občan za každou cenu chce nějaké zboží, na které nemá finance, oni mu je půjčí a to tolik, že je časem nebude moci splácet. Aby mu vyšli vstříc, nabídnou mu přefinancování a donutí ho splácet dluh do konce života, nebo ho připraví o majetek. A pak zase – bezdomovec na dohled...
Na závěr uvedu několik hesel z bankovního sektoru. Ti, kteří se trochu orientujete v této problematice, nemusíte být sice extra ekonomicky vzdělaní, víte určitě, kam vás mohou tato hesla, nebo spíš to, co se za nimi skrývá, dovést. Kontokorentní úvěr, kreditní karty, revolvingový úvěr a v neposlední řadě produkt šmejdů – prodejní akce hlavně pro důchodce. Často je těmito hesly dlážděna trnitá cesta do pekel.
I tyto bankovní produkty, pokud je neplníte podle smluvních podmínek, vás mohou zavést na cestu pod most. Cestu, kdy se vám obyčejný život vzdálí na míle daleko, kdy ztratíte svoji důstojnost, kdy jste pro ostatní jen póvl, který, jako kdyby ani nikdy nebyl. Je to pak hrozný propadák, sešup do spodiny, kde jste vy, sice na té pomyslné špičce a to jen díky tomu, že zatím  vám zůstaly zbytky rozumu a ještě se z toho můžete vyhrabat. S obtížemi ale musíte počítat.. Na rozdíl od těch ostatní, jichž je většina, jsou to feťáci, závadové osoby, povaleči, kteří nikdy nepracovali a pracovat nebudou. Nebo možná i ti, kteří si spekulativně na začátku podnikání napůjčovali milióny s tím, že dopředu věděli, že je nebudou splácet a že to nějak dopadne. Milióny prohráli např. v hazardu, prospekulovali, utratili za ženské a nyní jsou tam, kde jsou. I to je obraz dnešní společnosti, kde se za noc můžete stát žebrákem u automatů, častým navštěvováním nevěstinců utratíte zbytek peněz za rozkoš, která vás připraví o poslední zbytek soudnosti. A ani alkohol nemůžeme v tomto případě vyloučit

Ze shora uvedeného je zcela jasné, že důvodů a příčin, jak žít na dluh, je dost. Kolikrát pronikne tiskem, zprávami, kolik úvěrů mají soukromé osoby v naší zemi. Je to obrovská suma peněz,  dokonce myslím, že poslední částka dosáhla víc než bilionu. Hrůza. mě jímá.Já jsem popsala jen některé důvody a příčiny, ač si myslím, že je jich ještě mnohem víc a jejich popis by vydal na dost obsáhlou práci. Přeci jen, jsme lidé, mnohdy omylní, chybující, ale pokud si chceš půjčit, měj rozum v hrsti. Protože každé peníze se jednou musí vrátit a nikde není psáno, že život, který žiješ, se ti nemůže ve vteřině obrátit vzhůru nohama. A pak už je cesta s flaškou, bez jídla, bez lože a hlavně, bez milující rodiny, bezpečného zázemí otevřená....

Člověk bez domova, čili bezdomovec, je vizitkou nejen naší společnosti, ale především sebe sama. Protože každý svéprávný člověk rozhoduje jen  za sebe a pak si i také nese za své činy následky. I když toto je diskutabilní, protože ve většině případů, jako důsledek, je to, že situace postihne celou rodinu, včetně dětí. Nikdo nebere také ohled na labilnější osoby, které mohou podlehnout doslova nabízeným nástrahám.
Jen někdy přemýšlím o tom, že dříve ten, kdo nepracoval, byl souzen za příživu. Dnes je práce dost, ale i dost těch, kteří nebudou a nebudou pracovat a budou se přiživovat na dávkách od státu, které stejně nejsou používány na to, na co jsou zákonem určeny. Končí v nálevnách, v hazardu a Bůh ví kde i jinde. A potom zase přijdou lichváři, protože banky těžko nepřizpůsobivým půjčí.

A tak mě v závěru napadá, zda někdy nebylo lépe ve vztahu k příčinám a důsledkům života na dluh. Byly přísnější podmínky pro půjčky či úvěry a tak byl i ten "ekonomický negramot" ochráněn před tím, aby jeho životní cesta skončila pod mostem. Ale nejen jeho cesta, často, lépe řečeno skoro vždy, do této situace spadla i celá rodina i s často nezletilými dětmi. Myslel někdo na ně, které zatím ničemu nerozumí, neumí vyhodnotit situaci, jen nechápou, kde se ocitli a co se stalo s jejich rodiči. Zkrátka stres z mládí má výrazný dopad na formování osobnosti dětí v dospělosti. A o to by především mělo jít celé naší společnosti. a všem těm, kteří nemají zábrany nabízet peníze na úvěry, které se mnohdy  stanou cestou do pekel

Celá naše společnost po „sametovce“ plná euforie z toho, že má určitou volnost a svobodu, dala, dle mého názoru, přednost penězům a konzumnímu přístupu k životu, které se prolínají celou její existencí a převažují nad daleko morálnějšími hodnotami jako je láska mezi manželi, mezi rodičí, prarodičí a dětmi, potažmo láska ke zvířatům, přírodě. V neposlední řadě i zatracovaná věta láska ke své rodné zemi. V zemi převládá nevraživost, zloba, nenávist, soudy zahlcují nicotné kauzy, které by se daly řešit s klidnou hlavou a vstřícností, každé druhé manželství se rozvádí, děti se chovají k rodičům jako sobě rovným kamarádům bez úcty a respektu, ke svým prarodičům je to ještě horší. Jaký je vztah dnešní mladé generace např. k učitelům, to vydá na samostatnou studii. Rovněž nikdo nevede mladou generaci k lásce k přírodě, ke zvířatům. Jistě, není to tak u všech.A těmto rodinám patří určitá úcta a poděkování, že ze svých dětí, po jejich vlastním vzoru, vychovávají schopné, pracovité a přemýšlivé lidi, které budou zárukou prosperity naší společnosti v budoucnu.

Prostě jen peníze a zase peníze, když je máš, jsou klíčem ke svobodě, hlavně však k moci, posunou tě do jiné,pomyslné  elity národa, jsi někdo. Bohužel, jsou pomíjivé a o to horší je pak sešup dolů, někdy až na samé dno.

Ale to posuďte už jen sami.

Peníze nejsou vše, jsou však v určité rozumné míře k životu nutné, jen s rozmyslem je musíme využívat a investovat. Zdraví a spokojenou, milující rodinu si nikdy za ně nekoupíme. To ctím celý svůj život.

Hezký den všem 

Hodnocení:
(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage
TÉMATA
PRODUKT TÝDNE

Kočičí jídelníček by měl být pestrý, chutný a zdraví prospěšný. Lahodná Brit Care kapsička poslouží jako kompletní krmivo nebo jako doplněk k suchému krmivu pro zvýšení rozmanitosti a chuti. Více zde.

BCC_pouch2.jpg

 

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Zavřít reklamu