Fenomén televize
Ilustrace: pixabay.com

Fenomén televize

16. 10. 2020

Přiznám se, že mne televize, až na malé výjimky, příliš nezajímá. Ta skladba programů je na všech kanálech skoro stejná. Všude jsou především americké filmy a nejrůznější seriály. Ve většině z nich tečou potoky krve, neohrožený hrdina s nasazením vlastního života a se schwarzenegrovsky výbojně vysunutou bradou likviduje celé bandy zlosynů, kolem něho se kupí hromady mrtvol, aby nakonec vítězně a se zkrvavenou tváří odešel ze scény se stejně tak odvážnou dívkou, nepoznán, ale spokojený s tím, že dal americké zlaté mládeži příklad toho, jak má vypadat symbol kladného hrdiny. A americký středoškolák, frustrovaný z toho, že je na rozdíl od televizního hrdiny vlastně srab a že toho pro společnost zatím moc neudělal, si na nejbližším rohu koupí kalašnikova za pár dolarů a jde postřílet své spolužáky a učitele, aby si dokázal, jaký je frajer.

U nás, před už skutečně dlouhými roky, jsme zažili něco podobného. Tehdejší filmy byly, na rozdíl od těch amerických, většinou bez střílení. Stejně jako ony měly však náležitý ideologický náboj. Kladným hrdinou v  nich byl buď dělník, dívající se upřeným pohledem vstříc naší šťastné budoucnosti, nebo uvědomělý člen Jednotného zemědělského družstva, kráčející s úsměvem kolem lánu zralé pšenice, a za ním kráčel exkavátor, nebo alespoň traktor z brněnského Zetoru.

Vedle amerických krváků dnes letí konverzační seriály nejrůznější provenience. Tam zase tolik krve neteče, ale nutno poznamenat, že jsou většinou stejně stupidní. Zejména opět ty americké. Herci se tam všelijak pitvoří, nepřirozeně mluví a chodí a předpokládají, že se tomu bude divák smát. Zkrátka, scénář jim předepisuje přehrávat. Silně přehrávat. Pro ty méně chápavé je k vybraným scénám pouštěn nahraný smích, aby i ten, s prominutím, největší blbec poznal, že to, na co se dívá, má být vlastně sranda. Dobře ale vím, že americký filmový průmysl naštěstí dokáže vedle těchto komerčních škvárů vyprodukovat také myšlenkově a umělecky skutečně velká díla. Nechci tedy zobecňovat Hollywood jen podle toto, co nakupují, nebo spíš musí nakupovat naši distributoři.

I u nás zažívají nekonečné seriály pravý boom. A boom mají i umělecké školy, neboť musí plodit spoustu herců, kteří raději rezignují na pořádné role v divadlech, neboť jim tyto nic neříkající seriály ze současnosti zajišťují velmi slušné honoráře na dlouhá léta.

Já si žiji svůj vlastní příběh se svými vlastními problémy i drobnými radostmi a vůbec nevím, proč bych si měl cpát do hlavy ještě úplnou inflaci příběhů, které mne vůbec nezajímají. Ale peníze daňových poplatníků musí být přece nějak využity, když ne smysluplně, tak alespoň nekonečnou masáží nekonečnými a nic neříkajícími seriály.

Samostatnou kapitolou jsou dlouhé reklamní bloky. Ale ty zase tak špatné nejsou. Pro drtivou většinu lidí jsou dlouhé reklamní přestávky vítanou příležitostí k tomu, aby si na chvíli odpočali od napínavého seriálového děje a odskočili si na toaletu, nebo si uvařili kafe.

Některé reklamní přestávky jsou ale natolik dlouhé, že divák si nejen stihne dojít na záchod, uvařit kafe, ale to kafe ještě vypít. Reklamní agentury, které tyto reklamní spoty vyrábějí, to umějí dělat skutečně dobře. Reklama se podbarví nějakou vhodnou a vlezlou hudbou a v podvědomí člověka se začnou utvářet stopy a asociace.

Pokud jsem ještě normálně slyšel, tak jsem se kolikrát přistihl při tom, že si broukám melodii z nějaké reklamy a začaly se mně vybavovat prací prášky a ty úplně zdravé jogurty, až jsem u toho skoro blahem zavíral oči, jak ti reklamní herci. To je už ale dávno. Dnes mi reklama nevadí. Ani nemůže. Vyzrál jsem na všechny reklamní agentury, co jich u nás i ve světě je. Mizerně totiž slyším. Tedy, ztrácím už i řadu dalších funkcí, ale to mně vadí zase při jiných příležitostech.

Já dnes reklamy prostě neslyším. Když vyndám sluchadlo, tak je po reklamě. Moje žena ovšem přišla časem na geniální myšlenku, jak se s reklamou vypořádat. Když začal reklamní blok, vypnula prostě zvuk na ovladači a šla si udělat kafe a zvládla i to ostatní.

Jednu reklamu ale slyším perfektně i bez sluchadel. Výjimečně. Je to ta malá zelená nestvůra, která na nás z obrazovky televize ječí Alza.cz. Vůbec mi nepomůže vyndat obě sluchadla. Ječí skutečně natolik kvalitně, až si vysloužila zájmovou skupinu na facebooku, kterou její zakladatel nazval „Zničit Alzu.“ Usilovně přemýšlím, jak bych k jejímu zničení mohl také sám přispět.

* * *

 

Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage
TÉMATA
PRODUKT TÝDNE

Kočičí jídelníček by měl být pestrý, chutný a zdraví prospěšný. Lahodná Brit Care kapsička poslouží jako kompletní krmivo nebo jako doplněk k suchému krmivu pro zvýšení rozmanitosti a chuti. Více zde.

BCC_pouch2.jpg

 

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Zavřít reklamu