Údajně první česká básnířka Alžběta Johanna Westonie, jejímž nevlastním otcem byl alchymista Edward Kelley, žila v Mostě a poté v Praze v období slavného panování císaře Rudolfa II. Zemřela před 400 lety, konkrétně 23. listopadu 1612 v Praze ve věku pouhých 31 let, zřejmě následkem častých porodů.
Poetka anglického původu Westonie (také Westonia, Vestonie) si získala věhlas jako humanistická básnířka a vzdělankyně. Pochována je v kostele sv. Tomáše na Malé Straně.
Westonie se narodila nejspíš v říjnu 1582 ve městečku Chipping Norton v anglickém hrabství Oxfordshire. Otec jí zemřel, když jí nebyl ani rok, a matka se záhy provdala za alchymistu Kelleyho. Novomanželé se přestěhovali do Čech, kde Kelley působil na dvoře Rudolfa II. V Mostě si koupili dům a zemědělskou usedlost. Kelley jí zajistil vynikající vzdělání – Westonie údajně mluvila plynně česky, anglicky, německy, italsky a latinsky. Když Kelley upadl u císaře v nemilost a v roce 1597 zemřel, finanční situace rodiny se zhoršila.
Z finančních potíží jí po přestěhování do Prahy pomohli čeští humanisté, mezi její přátele patřil Jan Campanus či Pavel Stránský. Westonie byla tehdy nazývána ženským Ovidiem, desátou Múzou či malostranskou Sapfó. Její tvorby si všiml slezský básník Georg Martinius von Baldhofen a v roce 1602 jí vydal první sbírku latinských básní Poemata. Šest let nato vyšla druhá sbírka Parthenica. Obsahuje mimo jiné i verše věnované dobrodinci, právníkovi Johannesi Leovi, za kterého se v roce 1603 provdala a kterému porodila tři dcery a čtyři syny. Ti však zemřeli v útlém dětství.
Tématem jejích básní byly zejména řecké a římské mytologické postavy, významné historické osoby, ale i aktuální události (například O pražské povodni). Poprvé přeložil část jejího díla do českého jazyka její velký obdivovatel František Ladislav Čelakovský. Výbor z jejího díla vydalo v roce 2003 nakladatelství Atlantis pod názvem Proměny osudu.
