Tma...

Tma...

17. 12. 2020

Jdu setmělou ulicí a jsem jen nicka v prostoru.

Nikdo tu není, jenom já a měsíc, který se mi vysmívá.

Pomáhám všude, kde se dá, a někdy jsem  z toho zdrcená.

Tma mě nutí přemýšlet, zda dělám dobře, když snažím se všem vyhovět.

Cítím jen únavu a žádný vděk a stále se snažím odpouštět.

Tma mě halí do svých sítí a tam v dáli snad světlo pro mě svítí.

Život je dar a já ke světlu pospíchám.

Moje poezie
Hodnocení:
(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.