Toto je poslední díl mých pranostik.

Zima

Když přibývá dne, přibývá i zimy.

Trvá-li dlouho tuhá zima, dočkají se lidé vysokého stáří.

Zima matka – vyspíš se do hladka.

Když zimní chlad, tu každý mlád.

Velký sníh – malá voda.

Ptali se vlka, kdy je největší zima. A on: když slunce se rodí.

V zimě blízký hrom – pozdější bída.

Kůň nekovaný na mráz, děravá bota do bláta a tupá sekera do lesa se zle hodí.

Konec masopusta, každá kapsa pustá.

Hotov v létě saně a vůz v zimě.

Co zima nepročuchá, to slunce neprohřeje.

Nesederou-li ženské do masopustu peří, budou je kousat blechy.

Kdo chce, aby se mu uvedly brambory, musí o masopustu hodně tančit.

Kdo o masopustu při tanci upadne, tomu se urodí zelí.

Na Šumavě tvrdí: nikdy nepadá sníh na zmrzlou zem. To proto, aby se nepraštil.

Je-li mírná zima, je hřbitov bohatý.

Čím v zimě hlubší sníh, tím vyšší jetel.

Má-li slunce v zimě kolem sebe kruh, nebo dokonce několik kruhů, bude mráz a studeno.

Svítí-li hvězdy v zimě hodně jasně, jiskří a září, bude mráz.

Když v zimě zčernají lesy, bude obleva.

Když působí vítr v poledne jinovatku, bude obleva.

Vlhnou-li a měknou-li na střechách domů rampouchy, bude obleva.

 

Literatura:  Strnad, E.: Předpověď počasí podle přírodních úkazů, podle chování živočichů a rostlin. Praha, Levné knihy KMa, 2000.

---

Zpět na homepage

---