Tonga – polynéské království v Tichomoří
FOTO: Helena Přibilová

Tonga – polynéské království v Tichomoří

12. 1. 2021

V tento zimní čas, kdy nás všechny už unavuje číst zprávy o tom, kolik nových případů koronaviru zase přibylo za posledních 24 hodin, bych chtěla zlepšit náladu sobě a všem, kdo budete číst tento článek, vzpomínkou na Přátelské ostrovy.

Tento název dal polynéskému souostroví Tonga v roce 1773 kapitán James Cook, který byl po přistání místními obyvateli pozván na bujarý festival „inasi“.

Tongu jsme navštívili v říjnu 2018. Hned po příletu na letiště Fuaʻamotu nedaleko hlavního města Nukuʻalofa, jehož název v tonžštině znamená „domov lásky“, jsme pochopili, že se zde od roku 1995 moc nezměnilo. Tehdy jsme zde přistáli na cestě ze Západní Samoy do novozélandského Aucklandu. Stejná přistávací plocha a stejně jednoduchá budova letiště. Jediný rozdíl spočíval v tom, že už nepotřebujeme vízum – v roce 1995 nebylo možné vízum sehnat, a tak jsme tehdy Tongu viděli pouze z letadla. Možná to bylo i proto, že v té době vládl na Tonze král Tupou IV., který sice ostrovy do určité míry zmodernizoval, ale na druhé straně měl v zemi stále absolutní moc. Mezinárodně proslul především svojí tělesnou hmotností – vážil až 209 kg, což z něj činí nejtěžšího panovníka všech dob na světě. Při cestě letadlem potřeboval dvě sedadla a jeho trůn bylo nezbytné vyztužit, aby vydržel těžký dosed jeho Výsosti. Na konci svého kralování zahájil na Tonze kampaň proti obezitě a sám šel příkladem - v roce 2006, kdy „zašlo slunce nad Tongou“ (takto znělo oficiální oznámení jeho smrti), vážil „pouhých“ 130 kg.  Přesto lze i dnes na Tonze spatřit hodně otylých lidí.

Již při půjčení auta byla jasné, že jsme opravdu v trochu jiném světě – řadicí páka byla na volantu jako kdysi u Trabanta. Pro řízení auta na Tongatapu, což je hlavní ostrov souostroví, je nutný místní řidičský průkaz, který je ale pohotově vystaven hned na letišti. Ubytováni jsme byli na nejsevernějším cípu Tongatapu, takže musíme projet napříč celým ostrovem. Vzdálenost 36 km zdoláme za necelou hodinu. Ostrov je totiž hustě obydlen, a proto je třeba jet pomalu. Ostatně čas zde má trochu jinou dimenzi a je na co se dívat. Tongatapu je zcela plochý korálový ostrov. Všude jsou buď vesnice nebo pečlivě obdělaná políčka (yamy, taro, maniok, dýně, melouny, zelenina a banány). Životní úroveň je na slušné úrovni, domky jsou úhledné a pohodlné. Všude vlají tonžské vlajky a symboly Tonžské ragbyové federace. Tato malá ostrovní zemička rodí jedny z nejlepších ragbistů na světě. Většina z nich hraje ve špičkových klubech na Novém Zélandu. Tonga je pravidelným účastníkem mistrovství světa v ragby a i malé děti si zde pamatují datum 1. října 2011, kdy tonžští „mořští orlové“ zostudili Francii porážkou 19 : 11. Zesnulý bratr mého manžela hrál za národní tým Československa v ragby, a proto nás tento sport na Tonze zaujal, ačkoliv neznáme ani jeho pravidla. Navštívíme proto i trénink reprezentantů Tongy. 

Bydlíme v malé chatičce u australského manželského páru, ostatní hosté jsou většinou z Nového Zélandu a Austrálie – Tonga a ostatní tichomořské ostrovy jsou pro tyto země něco jako Chorvatsko pro Čechy. Nedaleko je krásná, téměř prázdná pláž a kolem dokola bujná zeleň tropické vegetace. V noci jsme zde zažili nevídanou tropickou bouřku, kdy nepřetržitě se opakující blesky „rozsvítily“ noční oblohu, ozývalo se dunění hromu a střechu chatičky bičovaly proudy vody. Břeh moře byl nedaleko, ostrov je plochý a kolem dokola obrovský Tichý oceán, jehož hučení jsme velmi jasně celou noc slyšeli – nemohla jsem se zbavit obavy, že přijde tsunami a smyje nás do moře. A ráno zase svítilo sluníčko, vypařovala se voda a všichni se tvářili, jako by se nic nestalo … Mezi hosty ale nebyli pouze „protinožci“ – jeden den ráno slyšíme čistou češtinu a krajanka žijící v Sydney si po delší době ráda popovídala ve své mateřštině. Jindy se zase v jídelně objeví mladý ruský kuchař z Bali, aby si od majitelů půjčil surfovací prkno. Bylo příjemné si procvičit ruštinu uprostřed Pacifiku! Samotní Tonžané však mluví tonžsky, což je jeden z polynéských jazyků. Je zajímavé, že snad všechny jazyky světa převzaly právě z polynéských jazyků slovo „tabu“ – jeho varianta „tapu“ je na Tonze vidět všude, kde je něco zakázáno.

Každý den vyrážíme na průzkum ostrova. Začneme v hlavním městě tohoto polynéského království. Tonga je nezávislá od roku 1970, předtím byla britským protektorátem, ale nikdy zcela neztratila samosprávu. V současné době vládne král Tupou VI., který sídlí v královském paláci postaveném v 19. století na Novém Zélandu a převezeném na lodi na Tongu. Nedaleko paláce je nábřeží s výhledem na moře. Jsou tam rovněž dobré restaurace. Na Tonze není jednoduché koupit základní potraviny, jako jsou mléčné výrobky, sýry nebo pečivo. Běžně jsou k dostání pouze balené potraviny v čínských obchodech. Pravděpodobně každý z 200 místních Číňanů je obchodníkem. Časem jsme objevili jeden obchod, kde se dalo koupit pečivo a mléčné výrobky. Bylo ale třeba přijít včas a vystát frontu. Místní obyvatelé si potraviny z velké části vypěstují sami na svých políčkách. V hlavním městě se rovněž nacházejí dva velké kostely. Jeden z nich byl poničen cyklónem a v době naší návštěvy nebyl přístupný. Druhý z nich je pro nás zajímavý, protože ho světil slovenský kardinál Jozef Tomko, který byl přítelem papeže Jana Pavla II. a letos se dožívá 97 let. Naproti poškozené katedrále se nachází asi nejdůležitější historická památka Tongy – hroby králů tonžské dynastie. Kromě relativně honosného centra Nukuʻalofy jsme zabloudili i do chudé čtvrti na břehu moře. Už cestou je nám jasné, že oblíbenou součástí jídelníčku Tonžanů jsou vepři. Od našich čuníků se ale liší tím, že se krmí sami, a to v moři. Chytře využívají odlivu a konkurují svým hospodářům požíráním měkkýšů, korýšů i ryb, které uvíznou v mělké vodě během odlivu. Potravy je zřejmě dost jak pro lidi, tak pro vepře, protože není vidět, že by zvířata někdo z „pastvy“ odháněl.   

Tongatapu ale není jenom Nukuʻalofa. Největší turistickou atrakcí jsou pravděpodobně tak zvané „blowholes“, což jsou gejzíry vody vyfukované z děr na mořském dně. Je to skutečně ojedinělá a pozoruhodná podívaná. Nedaleko Haʻatafu, kde jsme ubytováni, se nachází památné místo, kde v roce 1645 jako první Evropan přistál holandský mořeplavec Abel Tasman. Turisté i místní rovněž často navštěvují jeskyni Anahulu, kde se lze vykoupat v podzemní tůni. Na severovýchodním cípu Tongatapu lze vidět kamenný trilithon Haʻamonga ʻa Maui. Byl postaven již ve 13. století králem Tuʻitātui na počest jeho dvou synů. Někdy se mu říká "Stonehenge Tichého oceánu". Souostroví Království Tonga je kromě hlavního ostrova Tongatapu tvořeno především dvěma dalšími skupinami ostrovů - Vavaʻu a Haʻapai.

V současné době žije mnoho Tonžanů v zahraničí a díky tomu je na Tonze poměrně vysoká životní úroveň. Emigranti totiž posílají svým rodinám značné finanční prostředky. Když jsme po pobytu na Tonze přistáli v Aucklandu na Novém Zélandě, vypadalo to, že jsme stále na Tonze, protože na každém druhém domě vlály tonžské vlajky. Tonžané emigrují i do Austrálie a především do USA, kde jich žije více než 36 000. Obyvatelé Tongy jsou bezpochyby méně bezprostřední než jiní Polynésané (například Samojci), ale přesto jsou stále milí a přátelští. Mají pevná rodinná pouta, která nemizí ani po emigraci. Na jednom z výletů jsme se setkali s mladým tonžským párem z Utahu v USA, který každý rok navštěvuje svoji rodinu na Tonze.

Mimořádnou podívanou nabízejí pestrobarevné hroby, které jsou bohatě zdobeny a plné květin. Často je na nich velká fotografie nebo obrázek zesnulé osoby. Hroby jsou blízko obydlí a při pohledu na podobný hřbitov nemá člověk ani moc smutný pocit.    

Zvláštní místo v kultuře Tonžanů zaujímá pití jemně alkoholického a nahořklého nápoje kava vyráběného z kořene jedné místní rostliny. Kava se konzumuje v několika barech v hlavním městě. Lze ji ale koupit i v obchodech. Konzumace kavy je vyhrazená především mužům. Místní křesťanské církve se snaží pití kavy potírat a zbožní Tonžané se tímto nařízením řídí, s výjimkou konzumace v barech, které jsou vnímány jako „neutrální území“. Kava je většinou servírována mladou nezadanou dívkou. 

Loučíme se s Tongou s dobrým pocitem, že jsme se sem po 23 letech dokázali vrátit, a nezůstali jsme tak odkázáni na pouhý pohled z letadla při mezipřistání v roce 1995.      

cestování
Hodnocení:
(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.