Není aréna jako aréna

Není aréna jako aréna

19. 2. 2021

Patřím do partičky osob, které si několikrát do roka společně vyjdou za kulturou. Tu do divadla, tu do některého koncertního sálu. Někdy do arény, jak se moderně nazývají většinou sportovní haly.

Koupili jsme si vstupenky na koncert Mariky Gombitové, slovenské zpěvačky, která je od svých 24 let po dopravní nehodě na invalidním vozíku. V Praze nevystupuje, nyní udělala výjimku, proto jsme si ji chtěli poslechnout, a my staršího data si připomenout příjemné melodie a nádherné texty Kamila Peteraje.

Hlediště arény na pražském výstavišti v Holešovicích se zaplňovalo, a když se malá ručička hodinek přehoupla přes sedmičku, kdy měl koncert začít, my postrádali kolegu Pavla s manželkou. Zavolala jsem mu, kde že jsou. Zastihla jsem je před O2 arénou ve Vysočanech, hádající se a hledající vstup do hlediště. V telefonu jsem slyšela křik, obviňování z neschopnosti, cosi o totální ignoranci. Aréna zela prázdnotou, dveře byly neproniknutelně zavřené, žádná akce se ten den nekonala. Naši kamarádi dorazili jinam. "Když si pospíšíte, tak stihnete druhou část," pobízela jsem je, protože jsem chtěla zahnat nepříjemné manželské dohadování. "A kde se ten koncert vlastně koná?" netrpělivě se dožadoval odpovědi Pavel. "V Holešovicích," sdělila jsem a upozornila, že mám vypnuté zvonění v mobilu a že program začíná.

Po první části se upravovalo pódium a my diváci měli pár minut oddechu. V telefonu jsem měla zprávu, že Pavel a Irena dojeli do Holešovic, ale že tam se žádný koncert nekoná, proto se sebrali a odfrčeli domů. Probírali jsme možnosti, přemýšleli, jaká atmosféra u kamarádů vládne a zaposlouchali se do zpěvu, kvůli kterému jsme přišli.

Vím, že Pavel a Irena jsou noční tvorové, proto jsem bez skrupulí okolo desáté v noci, již po koncertu, zavolala, co se stalo. Telefon zvedla Irena: "Je to dement, leze na něj staroba, začíná zapomínat, kvůli němu jsem přišla asi o poslední příležitost vidět Gombitovou na živo," nadávala a pokračovala: "Jednou jsem organizaci nechala na něm a připadala jsem si jako nadrženej turista, kterýmu nestačí Praha ve dne, tak ji musí prozkoumávat i v noci. A ve Vysočanech a v Holešovicích, no, chápeš to? Nejradši bych ho zabila. A bylo by to stylové," to už do telefonu křičela. Její vražedné choutky jsem chápala. Pavel je dovezl do tržnice v Holešovicích. Kdysi tam vozili zvířata na porážku. Kdysi tam totiž stála jatka.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.