Už pár dnů otálím přijít s touto barvičkou, čekám, jestli se jí neujme někdo jiný. Ale zatím přibývají jiné barvy a do téhle růžové se asi nikomu nechce. Je moc lehká, přeslazená a také i jinak se k nám prý už nehodí. No, tak to je to poslední, co by mne mělo odradit.
Pár růžových kousků se zrovna suší na šňůře. Růžovou mám ráda tak normálně, ani nejvíc, ani málo. A moje zahrada jí oplývá v nemalé míře. Tam jsem vlastně fotit začala. Je čas růží a vrátila jsem se i trošku zpátky a vytáhla i něco, co už letos odkvetlo. Na to, abych fotila po ulicích zblízka lidi v růžovém, zrovna nemám dost kuráže, ale dejme tomu, pár fotek z dálky jsem ulovila. A také se inspirovala tím, co všechno se dá v růžové barvě nalézt a vyfotit doma.
Občas je třeba si nasadit růžové prýle a probrat třeba svoje sbírky. Ejhle, sklo - porcelán! A co moje drahé kamení? Vždyť mám osobní kámen růženín a mám nejen surové kusy, ale i vyleštěné kousky a z nich drobné šperky. Z poličky na mne kouká i něco růžového z kosmetiky. Pak si vzpomenu na Anežčiny hračky a zase malinko přibude. A nakonec, když koukám na Tour de France, mi padnou do oka růžové dresy pěkně seřazené v pelotonu za sebou. Hokus pokus - fotím obrazovku i s Higuitou v úniku. Škoda, že jejich růžový doprovodný vůz se mi do záběru nepodařilo dostat. No, a pak už jen probrat letošní fotoarchiv, na pouti se růžová také hojně vyskytuje.
Ale věřte mi, už jsem tak dlouho žádný článek neuveřejnila, že ani nevím, jak to teď chodí. Takže buď to vyjde, nebo taky ne.
