Mnoho lidí stále ještě neví, že domácí hospice umožňují zůstat nevyléčitelně nemocným do konce svých dnů doma, ve známém prostředí, se svými blízkými, a přitom se stejnou lékařskou a ošetřovatelskou péčí, která by jim byla poskytnuta ve zdravotnickém zařízení. Jak hospicová péče funguje, přibližuje Markéta Vaněčková, vrchní zdravotní sestra hospice Nablízku se sídlem v Lysé nad Labem.
Jak vlastně domácí hospicová péče v praxi vypadá?
Náš tým poskytuje domácí hospicovou péči nevyléčitelně nemocným pacientům, kteří se ocitli v závěru svého života. Obnáší nepřetržitou ošetřovatelskou a lékařskou pomoc 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Pacienty často bývají lidé s onkologickým onemocněním, u kterých již byla ukončena aktivní léčba, protože nemocnému nepřinášela žádný nebo velmi malý přínos. Spíš by pro něj představovala zbytečnou fyzickou i psychickou zátěž, přitom bez prognózy zlepšení zdravotního stavu. V tuto chvíli se nemocní a jejich rodinní příslušníci obracejí na domácí hospic, který je schopen obtíže spojené s nemocí vyřešit stejně kvalitně jako personál v nemocnici, ale v domácím prostředí. Cílem péče není odstranit příčinu nemoci, to bohužel možné není, ale zmírnit obtěžující příznaky, které nemoc v této fázi doprovázejí. Může to být bolest, dušnost, zvracení, někdy úzkost, neklid apod. Smyslem paliativní péče prostřednictvím našeho hospice je přinášet nemocnému maximální možnou kvalitu života v pravděpodobně krátkém období, které mu ještě zbývá. V hospici se do středu pozornosti dostává sám pacient, se všemi svými přáními a potřebami, s celou svou osobností, ve své důstojnosti, kterou ani nemoc nedokáže vzít…
Můžete být konkrétnější?
Kromě lékařské a ošetřovatelské péče se věnujeme psychickému stavu nemocného i pečujících, někdy se dotýkáme i jejich duchovních potřeb. Pečujícím pomáháme zvládat jejich náročnou situaci praktickou pomocí, radou, učíme je ošetřovatelským dovednostem. Jsme tu jak pro nemocného, tak pro jeho blízké. Ve chvíli, kdy se blíží odchod nemocného z tohoto světa, se snažíme být pro pečující i umírajícího oporou. Pomáháme i bezprostředně po úmrtí nemocného. Ve spolupráci s pozůstalými zařizujeme vše potřebné, aby i tuto situaci zvládli důstojně a klidně.
Předpokladem k tomu, abyste mohli pacientovi nabídnout své služby, je tedy úzká spolupráce s rodinou. Někdo z rodiny musí o nemocného pečovat. Nemohou mít právě nejbližší strach, že to nezvládnou?
Pečujícím blízkým dodáváme odvahu, aby přání nemocného zůstat doma mohli splnit. Většina lidí nemá představu o tom, co obnáší postarat se o umírajícího v domácím prostředí, a proto se bojí. Často jsou tyto obavy zbytečné. Rodina zakusí, že od nás může očekávat pomoc v jakékoliv oblasti. Zjistí, že má nablízku někoho, na koho se může kdykoliv obrátit, kdo umí a chce odborně i lidsky pomoci. To přináší pečujícím velké zklidnění a posilu. Zkrátka nejsou na to sami. Vždy jsou pak rádi, že pro svého drahého udělali všechno, co bylo v dané situaci možné. Z vlastních zkušeností mohu říct, že rodina, která se osobně podílí na péči o svého umírajícího člena, pak prožívá i mnohem klidněji čas truchlení.
Někdy příbuzné odrazují sami praktičtí lékaři. Z čeho mají příbuzní největší obavy, když se rozhodují, zda si nemocného ponechat doma?
Typická je obava z toho, že svému blízkému nebudou umět pomoci, když bude mít nějaké potíže, že nebudou mít nikoho, kdo jim poradí a pomůže. Někdy je bohužel odrazují i sami zdravotníci v nemocnicích nebo ordinacích praktických lékařů výroky typu: „Vůbec si nedovedete představit, jak náročná taková péče je!“ Nebo: „A nemyslete si, že když si teď tatínka vezmete domů, že nám ho zase pozítří přivezete!“ To je opravdu velmi nešťastné. I komplikované případy odcházení lze pokojně zvládnout doma s domácím hospicem po boku. Někdy se pečující bojí finanční náročnosti pečování, výpadku výdělku u zaměstnaných, vlastní únavy… Je dobré si uvědomit, že péče domácího hospice nastává ve chvíli, kdy prognóza nemocného je nejčastěji v řádu dnů. Není potřeba mobilizovat se na dlouhé měsíce. Sociální pracovnice hospice sama aktivně pomáhá s vyřízením dostupných příspěvků, ošetřovného, v případě potřeby kontaktuje další služby na pomoc pečujícím.
Kolik domácí hospicová péče stojí?
Skutečné náklady na den hospicové péče o nemocného se pohybují okolo 2 500 korun, jeho příspěvek v našem hospici je desetkrát nižší, platí 250 korun za den. Přáli bychom si, aby se paliativní péče stala přirozenou součástí zdravotního a sociálního systému a mohla být alespoň částečně hrazena zdravotními pojišťovnami. To je zatím možné jen ve velkých hospicích, které splňují personální a jiné požadavky pojišťoven. Podle průzkumů víme, že 80 procent lidí si přeje zemřít doma v kruhu svých nejbližších, ne v nemocnici, často osamoceni, i když s dokonalou lékařskou péčí. Bohužel, jen 20 procentům se toto přání splní. Přitom umírat doma je normální. Dříve o tom nikdo nepřemýšlel.
Proč je to jen 20 procent? Nemáme v Česku dost domácích hospiců nebo o nich lidé nevědí?
Obojí je pravda. Ačkoliv neustále vznikají nové domácí hospice, díky omezené dojezdové vzdálenosti není ta síť dostatečná. Stále jsou „bílá místa na mapě“, kam žádný tým nedosáhne. Dalším problémem je, že mnoho lidí o službě domácího hospice nic bližšího neví. Hospicová péče staví do světla téma odcházení, loučení, vlastní smrtelnosti, a to je pro dnešního člověka hodně náročné. Pokud aktuálně něco podobného ve své rodině neřeší, má tendenci informace s tím spojené prostě vytěsnit.
Kdo obvykle kontaktuje domácí hospic? Nemocný nebo rodina? Jak pak následná komunikace a případně přijetí do péče probíhá?
Domácí hospic nejčastěji kontaktuje rodina nemocného. Je to logické, protože bez její účasti není domácí hospicová péče možná. Někdy kontakt zprostředkuje praktický lékař nemocného nebo sociální pracovnice nemocnice, kde je nemocný hospitalizován. Následuje návštěva hospicové lékařky, která nemocného vyšetří, v případě potřeby upraví medikaci a domluví další postup. Buď je pacient přímo přijat do intenzívní péče domácího hospice, nebo po nějaký čas zůstáváme v kontaktu s rodinou jen na dálku a jsme k dispozici pro případ zhoršení stavu nemocného. Souběžně s tím sociální pracovnice pomáhá rodině např. s vyřízením příspěvku na péči a dalšími záležitostmi. Nemocnému zapůjčujeme potřebné pomůcky, např. polohovací lůžko. Pokud si nemocný nebo rodina přeje, může využít i návštěvy psychoterapeutky nebo duchovního.
Ve chvíli, kdy stav pacienta postoupí do závěrečné fáze, je přítomnost hospicového týmu, zvláště sestřiček, intenzivní. Pomáháme všemi dostupnými prostředky k tomu, aby nemocný netrpěl bolestmi, dušností a dalšími nepříjemnými pocity. Snažíme se napomoci k psychické úlevě, nasloucháme duchovním potřebám. Celá péče není zaměřena jen na nemocného, ale má za cíl všestranně podepřít i jeho blízké, a to i v době, kdy se z pečujících stanou pozůstalí. Doprovázíme je v čase truchlení, jsme k dispozici, pokud se chtějí k čemukoliv v rozhovoru vrátit, znovu nabízíme i odbornou psychologickou či spirituální pomoc. Mnohdy vznikají přátelství, která s námi jdou dál. Fakt, že velká část našich pravidelných sponzorů je z řad rodin našich zesnulých pacientů, je pro nás ujištěním o smysluplnosti naší služby a velkým povzbuzením a pomocí.
Jolana Boháčková
Markéta Vaněčková, Vrchní zdravotní sestra Domácího hospice Nablízku. Pracuje jako zdravotní sestra od roku 1991 nejdříve na interně a pak na JIP. S přestávkou na mateřskou dovolenou pak pracovala několik let jako terénní sestra. V domácím hospici Nablízku je od jeho počátku, tedy šest let. Markéta je vdaná, s manželem vychovávají čtyři dcery.
Kdo by chtěl finančně podpořit činnost domácího hospice Nablízku, může přispět libovolnou částkou: https://www.darujme.cz/projekt/1205082
Domácí hospic Nablízku
Domácí hospic Nablízku pomáhá nevyléčitelně nemocným prožít závěr života doma, v kruhu nejbližších. Působí v Lysé nad Labem a okolí v okruhu do 30 km 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Díky profesionálnímu týmu složenému z lékaře, zdravotní sestry, sociálního pracovníka, psychoterapeuta a duchovního zajišťuje nejen paliativní péči umírajícím, ale také praktickou pomoc a psychickou podporu pečujícím rodinám. Vždy respektuje důstojnost a jedinečnost každého člověka. Ctí přání většiny lidí zemřít doma, v klidu, bez bolesti, mezi svými….
