Bejvávalo, když se zelí šlapávalo

Bejvávalo, když se zelí šlapávalo

13. 12. 2012

Tehdy to bývala velká událost, když se krouhalo zelí. Předcházelo tomu hodně příprav. Před nakládáním se musel sud řádně vyčistit, musel se tedy vykutálet ke studni na dvorek, vzít hák, putnou vytahat vodu ze studny, aby jí bylo dostatek na jeho vydrhnutí. Mezitím se ve světnici na zem položila prostěradla, na dvě štokrlata se položilo velké struhadlo, pod něj se zastrčila dětská vanička a očištěná hromada hlávek zelí se mohla začít krouhat.

Stařeček v bílých  podvlíkačkách s dobře umytýma nohama si obkročmo sedl na štokrle posunul si pod zadek konec struhadla, naproti na druhé štokrle si sedla stařenka, která měla za úkol přidržovat konec struhadla. Maminka byla podavač, podávala stařečkovi půlky očuštěných zelných hlávek. Otec plnil funkci náhradníka, měl za úkol vystřídat stařečka, protože to krouhání bylo hodně vysilující, zvlášť, když se dospělí vydatně posilovali slivovicí.

To my děti jsme seděli okolo lavoru s horkou vodou, ve kterém jsme měly ponořené nohy. Když byla hromádka zelí nakrouhaná, otec ji přemístil do sudu, posypal solí, kmínem, koprem a cibulí. Pak mě vyzvednul a postavil do bečky a já šlapávala kolem dokola do doby, než jsem drkotala zubama, zeboucí nohy necítila a solila zelí pod sebou slzama. Pak jsem byla postavena do lavoru s horkou vodou a na řadu přišla náhradnice sestra. Když byla bečka naplněna do půlky, to už jsme šlapaly zelí se sestrou držíc se za ruce obě naráz. Když konečně byl sud plný, zatížil se dýnkem a kamenem, přikryl prostěradlem a sud se odkutálel do síně. Stařeček spokojeně řekl „tož robo prase zabity, slivovica vepálená, trnke hovařeny, dřevo pod střechó, zeli v škopko, tož zema muže začit.“

Stařenka měla uvařený velký kastrol šípkového čaje, dětem do něj přidala med za to šlapání, dospělí dostali do čaje slivovicu. Otčím vytahl harmoniku, hrálo se a zpívalo a všem nám bylo dobře i tomu zelí v koutě síňky. Jo bejvávalo, když se šlapávalo...

Moje letošní zelí je už vykvašené, dokonce i zelňačka byla a já kdykoliv ji vařím, ucítím i vůni šípkového čaje, čerstvě krouhaného zelí, slyším smích a harmoniku a když zavřu oči, tak jsem zase v té malé světničce s těmi, kteří mi stále tolik schází.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Kolářová
Růženko, děkuji za vzpomínku na mládí. I já, když zavřu oči, jsem zase v té naší malé světničce s těmi, kteří mi stále tolik schází.
Hana Práglová
Růženko,moc pěkné čtení.Taky jsem šlapávala zelí a dodnes na to celkem ráda vzpomínám.Dnes ho nakládáme přímo do sklenic,vydrží stejně dlouho ,nemusí se odebírat a omývat tím vlatně není ani odpad.O jednu bečku jsme přišli při povodni,druhou máme právě jen pro ty vzpomínky,
Zuzana Pivcová
Je to sice pojato jako vzpomínka, pro mě jako pro městské dítě je to ale něco jako mile pojatá informace o zvyku, o němž nemám dodnes ani páru. Tak díky.
Alena Vávrová
Růženko, zase další z Tvých krásných vzpomínek na dětství, stařečka a stařenku a rodiče. Krásně se to četlo. No a to zelí, to jsme taky dělávali, ale do toho keramického soudku, jak je na fotce, ho stačilo jen pěstí pořádně upěchovat.
Jarmila Peerová
Milé vyprávění,krásná vzpomínka.Návraty do dětství bývají většinou dojemné,ale o to více v dnešní době potřebné.Je to jakýsi únik do dob,kdy bylo na světě nějak lépe..děkuji,potěšilo mě to.
Olga Štolbová
Moc se mi vaše vzpomínky líbí,já jsem byla městské dítě a ani jsme žádné příbuzné na venkově neměli.Tohle je pro neznámé a dojemné.Děkuji
Jitka Chodorová
Růženko,díky za úsměvný příběh,všichni tak nějak pamatujeme různé domácí práce a zvyky,já jsem zase pomáhala u babičky,když se stloukalo máslo,či jsme jako děti zkoušely podojit kravky,taky se dralo peří,jen škoda,že je toto všechno jen nostalgickou vzpomínkou.