Zlaté prasátko s hořkou příchutí

Zlaté prasátko s hořkou příchutí

20. 12. 2012

Ráda vzpomínám na ten kouzelný čas Vánoc z dětství, když jsme věřili, že pokud celý den nebudeme jíst, uvidíme večer zlaté prasátko. Nikdy jsem ho neviděla, asi proto,že jsem hladovět vydržela tak do dvou hodin odpoledne.

Těšívala jsem se na stromeček, na kterém ovšem zlaté prasátko bylo pěkně veliké, které zářilo zlatým staniolem na vršku stromečku ovázané velkou červenou mašlí. Nesmělo se sníst, muselo tam zářit až do doby, kdy se stromeček odstrojoval. Z nás tří sester ho pak dostala ta, která prý byla nejvíc hodná. Já to nikdy nebyla, vždy ho dostala jedna z mladších sester a ta byla lakomá jak hrom. Mívala ho dlouho schované a skrýš stále měnila. Tolik jsem chtěla aspoň kousek ochutnat, tak jsem využila chvíle, když sestry šly sáňkovat, vzala prasátko a potajmu odnesla tam, kde bylo bezpečno.

Byla to dřevěná kadibudka, která stála na dvoře u hnojiště. Vlezla jsem dovnitř, díru přikryla poklopem, posadila jsem se a opatrně začala prasátko rozbalovat. Ulomila kousek boku a tam v mrazu v kadibudce jsem ten lahodný kus čokolády nechala pomalounku rozplývat v puse. Když čokoládové opojení pominulo, nastal problém, jak vyřešit chybějící kus prasátka. Chvíli jsem přemýšlela, že by bylo lepší sníst ho celé, ale bylo mi sestry líto, tak jsem se snažila dát staniol tam kde byl dřív. Jenže vždy ho kus přebýval a prasátko vypadalo z jedné strany vypasené z druhé chudé. To neprojde, zas budu muset klečet na hrachu v koutě.

Zrak mi padl na hromádku nastříhaných novin určených úplně k něčemu jinému, než do útrob prasátka. A tak jsem začla plnit břicho prasátka těmi novinami, staniol jsem pěkně uhladila a z výsledkem byla spokojená. Prasátko putovalo na místo do skrýše. Za pár dní večer se ozval z koutu světnice velký pláč sestry, všichni členové rodiny se k ní přihnali a nevěřícně hleděli na sestru, jak sedí na zemi a tahá z útrob prasátka kousky novin. "Mami, mami, dívej se co, Ježíšek dal na stromeček," vzlykala sestra.

Maminka na mě výhružně koukala, věděla, že to mohlo napadnout jenom mě. Pohladila sestru po vlasech a řekla "dej mi to prasátko, vrátím ho Ježíškovi a on mi pro tebe dá určitě jiné." Na druhý den mě maminka vzala s sebou, koupila v obchodě zlaté čokoládové prasátko a cestou zpět bez slova výčitky mi podala to, které jsem vycpala novinami. Na a sněz si ho. Tehdy ta zbylá čokoláda měla hořkou chuť, protože jsem věděla, že mamimka se zlobí.

Příští Vánoce na stromečku trůnila 3 vypasená čokoládová prasátka a na můj nechápavý pohled mi maminka řekla: "Ježíšek ví , že jste byly všechny tři hodné." Do ucha mi ale pošeptala "to proto, aby tě zas nenapadla nějaká kulišárna."

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Práglová
Zase jedna z Tvých pěkných a zajímavých vzpomínek.Je moc dobře,že nějaké máš.Tak trošičku ti závidím,ale zároveň moc přeji. Já měla dětství a tím i vzpomínky trošku jiné. Ale to už je dávno pryč....
Jarmila Peerová
Moc pěkný až dojemný příběh s dobrým koncem.Vzpomínky na dětství dokáží být někdy i smutné a tak se dobrý konec cení...děkuji...
Dana Kolářová
Růženko, díky za pěkné příběhy ze života.
Olga Štolbová
Růženko,dobře,že jste nám tohle napsala.Tak si i my, babičky uvědomíme,jak nespravedlnost ty naše děti i vnoučky bolí.Díky
Zuzana Pivcová
Byla jste číslo, ale ze strany mámy to nebylo dobré řešení, dát prasátko jen jednomu dítěti. Nebylo divu, že jste to vnímala jako křivdu a vyřešila si to po svém. Děti jsou na nespravedlnost hodně vnímavé. Myslím, že maminka to velmi dobře pochopila a dodatečně napravila. Hezky jste povyprávěla!