Konečně nás na pár dní políbila paní Zima. Asi ta pusa nebyla tak vášnivá, protože se opět blíží teplá fronta. Na horách se lidé radují a z kopců sjíždějí a u nás dole děti vesele sáňkují. Posouvám na chodníku opatrně nohu na nohu, abych si neublížil. Hlavně starší ženy si musí dávat pozor, mají většinou křehké kosti. S tím zatím nemám problémy. Dnes si tvrdost kostí můžete dokonce změřit jako tlak. Před pár lety šla žena na tento úkon. „Nechceš jít se mnou“? Tak jsem se přidal. Praktický lékař nám výsledky poté okomentoval: „Tvrdost se uvádí ve stupnici. Takovou vysokou tvrdost jako máte vy, jsem ještě za své praxe neviděl“. Není to má zásluha, ale vzpomněl jsem si, že v mládí v soutěžním utkání ve fotbale na dvě ošklivé srážky se soupeři. Oba měli zlomené holeně a já jen bolestivě naražené. Jeden měl dokonce otevřenou. Nebyl to pěkný pohled. Vedle hráli souběžně kluci volejbal a křičeli směrem k nám: „Vy fotbalisti jste vrazi“. Nebyl to z mé strany úmysl, oba jsme do toho vletěli, jen má noha byla odolnější.
Šlapu si to k Baťovi. Před týdnem jsem šel s manželkou vybrat boty jako dárek na Vánoce. Pro plesovou sezónu, která asi opět bude zrušena. Všude měly vystaveny jen jednu botu. Asi chtěli vyloučit možnost krádeže. Mám klasickou mužskou desítku. Levačka mi sedla a pro tu druhou odkráčela prodavačka do skladu. Nenapadlo nás, že bychom měli ještě ji kontrolovat. Žena balí dárky a povídá: „V krabici jsou sice dvě boty, ale jedna má číslo 45 a druhá 46“. Jsou vánoční prázdniny a mám volno. Nebudu přece v obchodě prudit. Každý dělá chyby. Paní se mi moc omlouvá a já to přijímám s úsměvem. Tak to má být a nejen o Vánocích, problesklo mně hlavou.
