Spisovatelka Květa Legátová, kterou proslavila zejména povídková kniha Želary, zemřela ve věku 93 let. Legátová, vlastním jménem Věra Hofmanová, psala již od mládí a publikovala od 50. let, ale minulý režim její tvorbě příliš nepřál. Uznání jí tak přinesly až Želary, které vydala až po osmdesátce a za něž dostala v roce 2002 Státní cenu za literaturu.
Květa Legátová pocházela z venkovské učitelské rodiny, narodila se 3. listopadu 1919. Vystudovala češtinu, němčinu, fyziku a matematiku. Po krátkém válečném působení na brněnské konzervatoři učila přes 40 let na jednotřídkách v zapadlých částech Beskyd. Z těchto valašských i slováckých oblastí čerpala náměty svých příběhů.
První díla jí vyšla v 50. letech, v roce 1961 vydala román pro dívky Korda Dabrová. V 60. letech pracovala pro časopis Host do domu. Napsala několik pohádek a řadu rozhlasových her, v 90. letech vyhrála rozhlasovou soutěž Prix Bohemia. Soubor povídek Želary, byť publikovaný až v roce 2001, napsala Legátová před takřka 40 lety.
Čtenáře zaujaly její popisy tvrdých, tragických osudů, pokřivených často bídou a těsnými obzory malého světa, realistické, nesentimentální a současně poetické a plné pochopení lidské touhy po svobodě, po nevědomém směřování k něčemu vyššímu. Téměř všechny postavy jejích románů prý mají reálnou předlohu, vycházející z jejích letitých zkušeností učitelky na valašských i slováckých oblastech, kterým se říká kopanice.
V roce 2002 jí vyšla novela Jozova Hanule, která se spolu s její nejznámější knihou stala režiséru Ondřeji Trojanovi předlohou k úspěšnému filmu Želary. V roce 2006 vyšel Legátové soubor detektivních próz Nic není tak prosté.
