Nenápadně začala před 80 lety kariéra nejslavnějšího příslušníka české hmyzí říše. V obsáhlém novoročním čísle Lidových novin, jež vyšlo první den roku 1933, se na spodním okraji jedné zapadlé strany krčilo šest políček, na kterých se mravenec s puntíkatým šátkem na krku snažil skrýt před pro něj obřími dešťovými kapkami. Nakonec Ferda Mravenec, jak se hrdina vytvořený novinářem Ondřejem Sekorou nazýval, našel úkryt v opuštěné šnečí ulitě.
Nebylo to ale úplně poprvé, co milovník přírody a sportu a propagátor ragby Sekora podobného mravence nakreslil – a hlavně publikoval. Předobraz Ferdy, ovšem ještě bez šátku, se totiž objevil už v červnu 1927 v uznávaném časopise Pestrý týden. Nebyl to ale příliš kladný hrdina, ba spíš naopak. V příběhu, kde už se objevili i škvoři nebo světluška, Ondřej Sekora nechal tehdy ještě bezejmenného mravence opít se šťávou z květin a poté dokonce pohoršovat berušky…
To pravý Ferda Mravenec byl docela jiný chlapík. Problémy rozhodně nevyhledával, svou Berušku bezmezně miloval a s nástrahami si dokázal poradit za všech okolností. Zprvu se Ferdovy příběhy objevovaly v části novin určené dospělým čtenářům, na dětské publikum zacílil Sekora až později. A ve vypjaté atmosféře 30. let se autor nevyhýbal ani temnějším tématům. Ferda se tak například zapletl do válečné vřavy, kterou Ondřej Sekora vykreslil do nebývalých podrobností včetně utrhaných končetin.
Ferda mravenec – vlastenec
Obavy z války přitom v druhé polovině 30. let ovlivnily i další české autory, stačí vzpomenout Karla Čapka a jeho Bílou nemoc nebo Matku. Sekorův mravenec se ale brzy odpoutal od líčení válečných hrůz a místo toho se snažil – nejen u dětí – přispět k vlasteneckému nadšení a odvaze. Narukoval a vyrobil si třeba vlastní tank s (doslova) housenkovými pásy. Ještě před válkou potom Ondřej Sekora přivedl svého hrdinu z novin na stránky obrázkových knih.
První vyšla roku 1936 a Ferda se v ní potkal třeba s Broukem Pytlíkem. A tenhle rodák z biografu, který všechno zná, všechno ví a všemu rozumí, se později stal jeho věrným souputníkem. Další knížky, Ferda v cizích službách a Ferda v mraveništi, pak následovaly s ročním odstupem a vycházejí dodnes, a to jako trilogie nazvaná Knížka Ferdy Mravence. Současná verze se ale od té předválečné docela podstatně liší, Ondřej Sekora totiž příběhy koncem v roce 1958 kompletně předělal.
Ferda mravenec – budovatel
Zmizely skautské uniformy, ale třeba také slovo „nebe“. Už na přelomu 40. a 50. let Sekora, který kvůli židovskému původu své ženy v roce 1941 musel odejít z Lidových novin a konec války strávil v nacistických pracovních táborech, poslal mravence budovat nový společenský řád. Důkazem jsou Kousky mládence Ferdy Mravence (1950; původně vycházelo v časopise Mateřídouška) nebo Ferda Mravenec ničí škůdce přírody (1951), kde se Sekorův hrdina vypořádal i s "americkým broukem", tedy mandelinkou bramborovou.
Sám Ondřej Sekora (1899 až 1967) se do služeb poúnorového režimu zapojil snad ještě výrazněji než jeho hrdina. Například boji s mandelinkou věnoval zvláštní knížku O zlém brouku Bramborouku (1950). Za agitky lze bez obav označit také knížky Jak se uhlí pohněvalo (1949) nebo O traktoru, který se splašil (1951). Výraznou roli ve formování nejmladší generace Sekora sehrál i jako jeden ze zakladatelů a nejvyšších šéfů Státního nakladatelství dětské knihy.
Přesto ale značná část Sekorova díla, nejen mravenčí příběhy, dodnes patří k tomu nejoblíbenějšímu, co v české literatuře pro děti vzniklo. Samotný Ferda se už ve 40. letech objevil ve filmu, loutkám tehdy vdechla život Hermína Týrlová. Snahy o oživení Sekorových kreseb však dlouho narážely na nezájem, a tak začátkem 80. let jeho syn prodal autorská práva do Německa. Už v roce 1984 se objevil animovaný seriál, který bohužel nedosahoval kvalit českých kreslených večerníčků z té doby.
