Čekám tě

Čekám tě

10. 1. 2013

Čekám tě, lásko moje,
jsem plná nepokoje,
prosvětli moji duši,
ať čas nás nepřehluší,
zažeň můj věčný žal,
vím, to jsi nečekal,
pohlaď mi moje vrásky,
nedbej nic na otázky,
přijmi mě svoji celou,
podivně rozněžnělou,
brána se uzavírá,
v paměti zbude díra.            

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Libánský
Někdy se do básně promítnou i různé obavy, pochyby, nejistoty. Tomu se asi nevyhneme nikdo. Občas si to také prožíváme a proto i když je to trochu smutnější, je to určitě spoustě čtenářů blízké. A právě popis známých a pochopitelných prožitků je krom výtečného zpracování základem poutavosti Zuzaniny tvorby.
Jitka Chodorová
Souhlasím s Jarmilkou,nějak mě to k tobě nesedí,snad je to jen ta smutnějšá část tvé poezie a skutečnost je o něčem jiném.
Jarmila Peerová
Smutné to čtení,i když dovoluje malé snění...básnička je pěkná,ale cítím z ní stále tu bolavou dušičku...já myslela,že " na pivu " se to srovná...tak držím palce i dál...