Je před vyučováním, těsně před koncem 1. pololetí a děti si sdělují, co by si přály. Viktorka povídá: „Pokud budu mít pěkné vysvědčení, tak dostanu nový mobil“. Rodiče jí ho jistě koupí, ale zdravit jí ještě nenaučili. Knihy se dětem dnes málo kupují, nechodí s nimi pravidelně do přírody, ani některá zvířata, která se u nás běžně vyskytují, již děti neznají. Třeba si někteří myslí: „Koupím dětem novou hračku, děti se zabaví a budu mít více času pro sebe. Tím jsem dostal impuls napsat tento článek. Lidé začínají ztrácet vnitřní hodnoty jako je soucit, solidarita, krása, láska k jiným, ohleduplnost, odpovědnost, svědomí a odpuštění. Nejen jídlo, spotřební věci, sex, ale podle mě i duše potřebuje potravu.
Lidé mnohdy nakupují věci, co nepotřebují. Dnes jsou mladí lidé závislí na počítačích, mobilech, autech a dalších výrobcích. Vlastněním těchto vymožeností si lidé také zvyšují svůj společenský status. Mají z toho, že si něco nového koupí pocit štěstí, který brzy vyprchá a svou pozornost zaměří na další konzum. Dnes si můžete koupit jakékoliv zboží v neomezeném množství. Na prvním místě je spotřeba. Roste zadlužení lidí, zhoršuje se jejich zdravotní stav. Sedí doma u počítače nebo mobilu, málo sportují, nechodí ven. Nadměrnou spotřebou hrozí ekologické katastrofy způsobené velkým množstvím odpadů a škodlivin v přírodě.
Strašně nemám rád, když se mnou někdo manipuluje. Skrytě i otevřeně. Reklama na nás denně chrlí nesmysly. Kup si zázračné léky, drahé věci, pak budeš in. Budeš nejlepší. Nejhorší je, že tím křiví i charakter dětí. Každý musí být ten první. Druhé místo je již prohra. Musíš být výkonný, musíš se přemáhat. Hlavně zvyšovat spotřebu. Ničit přírodu i své zdraví. Proč se lidé ženou za penězi? Celý týden se dřou a v pátek, ano v pátek se opijí, zdrogují, aby tu zátěž vůbec přežili. Další dva dny se z toho léčí. Je tohle život? Psychiatrické léčebny se plní.
Kašlu vám na reklamy, nechci být jednička, nechci vaše přetvářky a podrazy a falše. Jsem duší plebejec. Myslím si, že jsem i vzdělaný, ale stejně nejlépe mi je mezi obyčejnými lidmi. Ano, tam je ve vztazích méně divadla. Nemusím být ostražitý, nemusím být ve střehu. Půjdu si raději sednout pod strom a zaposlouchám se do šumění jeho větví. Lehnu si trávy a otevřu si knížku. Pohádám se u sportu. Vylezu na nějakou horu a budu se kochat výhledem. Poslechnu si dobrou hudbu. Žiju, dokud můžu… Na závěr si asi řeknu, že to bylo přece jenom krásné, nikoliv prázdné…