Bez ohlížení

Bez ohlížení

19. 1. 2013

Když ohlédnu se zpátky,
tak třeba do dětství,
maminku, tatínka vidím,
nedělní oběd s bábovkou,
i sámošku na náměstí.

Když ohlédnu se zpátky,
tak třeba do mládí,
poštovní schránku vidím,
i lavičku v parku pod kaštany,
co k lásce nás navádí.

Když ohlédnu se zpátky,
ne, víc se nechci ohlížet,
vidím své děti a vnuky milé,
ať už se děje, co se děje,
s nimi chci teď, sdílet svět.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Libánský
Máte opravdu dobré nápady. Toto, s tím ohlížením, to je originální. Krásně to popisuje Váš vztah k minulosti a současnosti zároveň.
Zuzana Pivcová
To je hluboká pravda, Jituš. Ohlížet se ano, ale nezůstávat tam natrvalo. To by ses ošidila o to hezké ze současnosti. I o své poetické nápady!
Olga Štolbová
Jitko,moc hezké,takové ohlížení je někdy příjemné. Tobě se to podařilo.Díky