Mé seniorské radosti začaly mým dobrovolným odchodem do předčasného důchodu. Pocítila jsem volnost, svobodu.
Mé seniorské radosti se neliší nijak výrazně od těch neseniorských. I když s postupujícím věkem jich přece jen trochu ubývá. Například už mi to nechodí jako dřív, kdy jsem radostně absolvovala jeden ročník Do stovky, a sto ušlých kilometrů o několik desítek dokonce překročila.
Vždy jsem uměla radovat se z maličkostí a nečekala na nějakou velkou radost. I takové život ale samozřejmě přinesl.
Kdy si tedy užívám své seniorské radosti? Když:
jsem s přítelem a jeho kočičkou
jsem s Jendou a Britney
si skypuji s Jendou
se setkám s kamarádkou, přáteli
mi kamarádka zatelefonuje a chvíli si povídáme
jedu na výlet do přírody
jedeme s přítelem na Kolínsko za kočičkami
se jen tak procházím po městě, a třeba i něco vyfotím
navštívím zajímavou výstavu
uvařím nebo upeču něco dobrého – pro sebe, a ještě raději i pro přítele
si dopřeji kousek hořké čokolády
koupím si něco na sebe (zřídka)
popíjím bílý vinný střik
potkám roztomilé dítě
potkám hezkého pejska
se brouzdám podzimním listím
prší a déšť ze mě smývá všechno špatné
se mi něco povede, a navíc mě za to někdo pochválí
jsem v tichu sama se sebou
si čtu hezkou knížku
se dívám na zajímavý program v televizi
píšu článek pro íčko
trávím příjemné chvíle na íčku a s íčkem
se dobře vyspím (což nebývá často)
je mi dobře
se necítím jako seniorka.
