Slavnostních okamžiků zažilo filmové studio na pražském Barrandově ve své historii mnoho. Žádný však nepřekonal významný mezník prvního natáčecího dne detektivní rošády Vražda v Ostrovní ulici, kdy novotou vonícím ateliérem zazněl ostrý zvuk klapky. Nesla nápis Muž a stín – I. film Barrandova. Stalo se tak 25. ledna 1933, tedy přesně před 80 lety.
Režisér Svatopluk Innemann natočil Vraždu v Ostrovní ulici podle románu Emila Vachka Muž a stín. Detektiva Klubíčka ztvárnil Jindřich Plachta, v dalších rolích se objevili například Theodor Pištěk a Ljuba Hermanová. Filmaři tehdy natáčeli i na Hlavním nádraží, na Letné a ve Stromovce.
Historik Pavel Jiras ve druhém pokračování knihy o "filmové továrně" na barrandovském kopci nazvaném Zlatý věk uvádí, že o otevření studia a prvním filmovacím dni referovala spousta novinářů. Předseda společnosti A-B a majoritní akcionář Miloš Havel (strýc exprezidenta Václava Havla) jim dal dokonce k dispozici dvě kanceláře s telefony, aby mohli všichni oznámit, že na Barrandově se natáčí.
„V Havlovu myšlenku věčného filmového města uvěřili především ti, kdo s ním začínali ateliéry budovat. Osobnosti celonárodního a někdy i nadnárodního významu jako Karel Čapek, Vítězslav Nezval, Ivan Olbracht nebo Vladislav Vančura a další si po otevření ateliérů uvědomily dalekosáhlý význam Barrandova pro kulturní život Prahy a Československé republiky,“ napsal Jiras.
Bratři Havlové – zakladatelé
Vznik ateliérů na Barrandově i historie českého filmu jsou spjaty s bratry Milošem (1899-1968) a Václavem Havlovými (1897-1979). Miloš, jenž už předtím produkoval němé filmy a rozjel kino Lucerna, byl též majoritním akcionářem firmy AB (American Biografia). Ta tehdy točila na vinohradské Korunní třídě v dřevěném ateliéru, který ale přestal vyhovovat požadavkům bezpečnostním i nástupu zvukového filmu.
A tak byl vybrán kopec, tehdy známý jako Klobouček, kde již v roce 1928 začal Václav Havel, otec budoucího prezidenta, budovat moderní funkcionalistickou čtvrť. Jejím architektem, stejně jako celého filmového areálu, byl Max Urban, který před válkou též točil filmy a jehož manželkou byla slavná herečka Andula Sedláčková. Urban vytvořil pro Barrandov též návrhy výletní restaurace Terasy (s legendárním barem Trilobit), mezi skály zapuštěného plaveckého bazénu či vstupní objekt do filmového areálu ve tvaru ptáka rozpínajícího křídla, bájného fénixe.
Stavba filmového studia, ve své době jednoho z nejmodernějších v Evropě, začala v listopadu 1931 a už 14 měsíců nato se tam začal točit první film. A záhy se odstartovala zlatá éra české meziválečné kinematografie. Pod vedením zkušených a profesionálních filmařů (Karel Lameč či Martin Frič) se rodily nové herecké hvězdy – Vlasta Burian, Hugo Haas, Oldřich Nový, Adina Mandlová, Lída Baarová nebo Nataša Gollová.
Skvělé vybavení i možnosti
Moderní Barrandov nabízel hned od začátku skvělé možnosti. V pravém křídle objektu sídlila správa a administrativa. K tomu přiléhal kinosál pro 300 osob a dvě studia pro synchronizaci a mixáž. V prvním patře byla noblesní restaurace a moderní kantýna. Herci a zahraniční hosté mohli využívat patnácti komfortních hotelových pokojů. Jednotlivá apartmá sloužila hereckým osobnostem jako maskérna a šatna. K ateliéru číslo jedna přiléhala místnost, ve které bylo zařízení pro zadní projekci – projekční plocha byla umístěna na pohyblivém podvozku. Šlo o významnou novinku, které se sem dostala z Francie. Poprvé byla dokonale využita až ve Fričově veselohře Hej rup.
Výrobní kapacita ateliérů byla proponována na produkci asi osmdesáti celovečerních filmů ročně. Naplnit ji domácí tvorbou bylo nemožné. Proto se přijímaly zahraniční zakázky a práce na reklamách. Bylo mezi nimi také aranžování alegorických reklamních vozů a výloh velkých obchodů.
Vzniklo tak skutečné centrum filmového průmyslu a kultury, ve své době jedno z nejmodernějších studií na světě. Vyrůstalo jako dokonale promyšlená stavba, u níž byly uplatněny znalosti a zkušenosti získané v předních evropských a amerických studiích a společnostech.
Barrandovská studia dnes čítají 14 ateliérů, z toho čtyři v areálu v Hostivaři. K ateliérům na Barrandově přiléhá exteriérový pozemek o výměře 160 tisíc m2. Disponují též jedním z největších ateliérů v Evropě – moderním zvukotěsným ateliérem o rozloze 4164 m2, jenž je téměř 14 metrů vysoký a skoro 100 metrů dlouhý.
Raritou jsou též barrandovské kostýmní sbírky, které patří k největším půjčovnám svého druhu v Evropě a nabízí unikátní kolekci více než 260 tisíc kostýmů, obuvi a dalších doplňků. K dispozici je filmovým štábům též na 10 tisíc kusů nábytku z různých epoch, na 200 kočárů a povozů či zhruba 7000 kusů historických zbraní a zbrojních rekvizit.
Okupace, znárodnění, dnešek
Osudný rok 1939 a okupace českých zemí s sebou přinesly také konfiskaci barrandovských ateliérů. Společnost AB záhy zanikla a na její místo nastoupil, v roce 1941 vzniklý, německý Prag-Film. A zatímco ještě v roce 1939 se na Barrandově natočilo 35 českých filmů a rok nato jedenatřicet, v roce 1942 už jich bylo jen 11 a ten další devět. Zato Němci, kteří vybudovali tři ateliéry, do Prahy přesunuli výrobu svých propagandistických filmů, v Německu ohroženou spojeneckými nálety. Na Barrandově filmovaly například i zfalšované záběry vítězících německých armád.
Po válce byl Barrandov, jako celá kinematografie, znárodněn. V padesátých letech byla studia opět zneužita, tentokrát ve prospěch filmových komunistických agitek. Ve vlastnictví státu zůstala studia až do počátku 90. let, kdy byla zprivatizována. Dnes patří společnosti Moravia Steel.
V barrandovských studiích vzniklo za 80 let téměř 3000 filmů, včetně zahraničních. Byly mezi nimi propagandistické snímky (nacistické i komunistické), ale také kinematografické skvosty, včetně těch oscarových.
Z úspěšných domácích filmů se na Barrandově točily například Obchod na korze, Ostře sledované vlaky, Marketa Lazarová, Tři oříšky pro Popelku či Kolja. Ze zahraničních to byly mimo jiné Formanův oscarový Amadeus, Lazebník sibiřský, Kletba bratří Grimmů, Mission Impossible – Ghost Protocol či Casino Royale.
