Zimní menu

Zimní menu

1. 2. 2013

Zima drží žezlo vlády pevně v rukách, i když se někdy zdá, že venku kraluje spíše duben se svým aprílovým počasím, než leden, ale opak je pravdou. Bez ohledu na to, zda mrzne a sněží či je obleva a prší, dny jsou ještě krátké, noci dlouhé a světla pomálu. Modrá čárka v teploměru za oknem se jednou líně, protahuje vzhůru za sluncem nebo naopak volným pádem klesá hluboko pod bod mrazu, když ji ovane mrazivý dech a to je ta pravá chvilka na posezení u krbu s knihou v ruce.

A protože večery jsou dlouhé, sáhneme i po knížkách, na které běžně čas nemáme. Témata jsou různá, romány, detektivky, literatura faktu či naučné, cestopisy atd. Pro mnohé jsou takovými knihami kuchařky. Ať kuchařské knihy, které máme doma či v knihovnách, kde jsou pro zájemce připraveny v nepřeberném množství, stačí jen pro ně do knihovny zaběhnout. A tak s kávičkou, čajem či grogem po ruce se těšíme, jaké nové dobroty objevíme, které bychom sice rádi ochutnali, ale už předem víme, že v dnešní uspěchané době se nám stejně na dlouhé vyvařování času nedostane.

A tak listujíce stránkami plných receptů klasických, cizokrajných, sladkých, zeleninových, dietních a mnohých jiných se nám najednou vybavují vzpomínky na jídla, které vypadly časem z našeho jídelníčku, ale byly součástí našeho mládí a vařily je pro nás s velkou láskou naše babičky, když jsme u nich pobývali na prázdninách nebo návštěvách v kterékoliv roční době. A když jsme později sami zkoušely, ale úplně nachlup stejný zažloutlý recept, nikdy to nebylo ono. Je nás určitě hodně se stejnou zkušeností.

A součástí zimy na přelomu ledna a února byly nejen pololetní prázdniny, ale i zabijačky kdy se sešla celá rodina a za celý den se vystřídaly recepty snad z celé kuchařské knihy. Počínaje ovarem, gulášem, tlačenkou, jitrnicemi konče, jelítky, polévkou či škvarky, které se později umlely i následným uzením masa. Nesměl chybět jablkový křen, samozřejmě něco sladkého i tekutého na zahřátí. Ovšem co v tento den chybělo zcela určitě, byla váha, neboť zabijačkové hody nejdou s váhou moc dohromady. Ale byly to krásné časy.

A i když je za okny bílo, hřejí mně vzpomínky, které vyvolaly knihy plné chutí a vůní. Opatrně je vracím do regálu mezi ostatní a přeju si, aby i dalším čtenářům přinesly stejně milé vzpomínky.

Přeji i vám, přesto, že je nevlídné počasí, krásné vzpomínání s knihami.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Kolářová
Zuzano a Nino, děkuji za milá slova!
Zuzana Pivcová
Líbí se mi nejen Vaše vzpomínkové vyprávění, ale jako vždy Váš vytříbený jazyk a styl, který těm, kteří nebyli v životě tolik kamarádi s knihami jako Vy, mnohdy značně schází. Vy máte dar krásného vyjadřování.
Nina Šachová
Dano, přesně jste ve svém povídání vystihla zimní atmosféru s knížkami všeho druhu. A protože jsou knihy dnes velmi drahé, ráda se probírám maminčinou obsáhlou knihovnou a ráda se vracím znovu a znovu ke svým oblíbeným titulům, byť několikrát přečteným. A také ráda vařím. Jsem sama a dělá mi potěšení o víkendu vařit a péct pro své děti, nabaštíme se, popovídáme a zima lépe uteče. A tak jako tenkrát maminka, i já už dnes dokážu z ničeho nebo opravdu z mála, uvařit dobré jídlo. Kdysi jsem nechápala, z čeho to maminka vůbec vykouzlila, peněz moc nebylo a nám chutnalo. Tak i já jsem se dostala do věku, kdy se mi vybavují maminčiny zapomenuté recepty, které nám tolik chutnaly. A snažím se je předávat zase dál. Díky za tohle zimní zastaveníčko. Mám je též moc ráda.