Výrazný nárůst případů, kdy se psovi uhnízdí v plicích červi postupně putující do srdce, sledují epidemiologové v Rumunsku, Maďarsku, ale také v sousedním Slovensku. Veterináři proto radí své čtyřnohé mazlíčky při zahraničních cestách preventivně chránit. Léčba onemocnění je totiž mimořádně náročná a zdlouhavá. Nemocný pes navíc šíří nákazu dál.
Přenašečem nepříjemného parazita jsou komáři. Ve chvíli, kdy komár saje krev ze psa, infikuje jej zárodky, které se v průběhu několika měsíců vyvinou uvnitř těla zvířete v dospělé červy. Ti mohou dosahovat délky až 30 cm. Dospělci parazitů následně produkují nové larvy, jež se prostřednictvím komára dostávají do organismu dalších psů.
„Právě teď máme v naší péči pejska, který se nakazil Dirofilaria immitis při krátké návštěvě na Slovensku. Na onemocnění se přišlo náhodou, když jeho majitel řešil jiný zdravotní problém zvířete. Jednoduchý krevní test, který prováděl ošetřující veterinář, odhalil srdeční dirofilariózu. U nás se pak diagnóza potvrdila,“ vysvětluje veterinářka MVDr. Andrea Štusáková z veterinární ordinace VET-S v Litomyšli, kde se věnuje převážně kardiologickým pacientům. Léčba zahrnuje opakované injekce látky, která dospělé červy usmrtí. Píchá se hluboko do bederního svalu, často při plném uspání psa. Po každé injekci je třeba zachovat u psa klidový režim.
„Hlavní riziko léčby spočívá v tom, že velké množství usmrcených parazitů může způsobit vznik krevních sraženin – tromboembolii. Je třeba vždy dopředu zvážit, zda pacient takovou léčbu zvládne. Majitelům doporučujeme, aby v průběhu léčby měli předem zajištěno pracoviště s pohotovostním režimem pro případ komplikací, které mohou nastat,“ doplňuje MVDr. Štusáková. Pokud se majitel se svým psem chystá cestovat do oblastí s rozšířeným výskytem tohoto onemocnění, radí lékaři podat psovi preventivně antiparazitika a případně jej vybavit i repelentem. Majitele tato prevence finančně vyjde přibližně 20× levněji než následná léčba.
„Infekce často nemá výrazné příznaky. Někdy můžeme u psů pozorovat zadýchávání po aktivitě doprovázené kašlem nebo větší únavu. V takovém případě už je ale nemoc v pokročilém stadiu. Proto je vhodné alespoň jednou ročně absolvovat krevní test, který nemoc umí zachytit dříve, než se objeví klinické příznaky,“ radí MVDr. Martina Miterpáková, DrSc., z Parazitologického ústavu Slovenskej akadémie vied v Košicích. Nejvíc podle ní hrozí nákaza ve Spojených státech, především v části východního pobřeží, dále v zemích Jižní Afriky a Austrálie. V Evropě je nemoc rozšířená především v Maďarsku, Řecku, Španělsku nebo Itálii. V posledních letech se však do zemí s chladnějším podnebím přesouvá i nebezpečná forma tohoto onemocnění. Dlouhodobé šetření na Slovensku ukázalo, že především v Podunajské, Záhorské a Východoslovenské nížině je vysoký počet případů nakažených psů. „Letos na jaře bychom chtěli udělat nový monitoring – ideálně na celém Slovensku, abychom získali přesné informace o výskytu onemocnění,“ dodává MVDr. Miterpáková.
Ve střední Evropě byli veterinární lékaři doposud zvyklí setkávat se spíše s variantou tzv. podkožní dirofilariózy. I toto onemocnění způsobují parazité přenášení komáry. Neusídlují se však v orgánech, ale v podkoží a neohrožují tak svého hostitele na životě. Výzkum, který probíhal před třemi lety v České republice odhalil ohnisko tohoto onemocnění na jižní Moravě.
Oběma typy dirafilarióz se může nakazit také člověk. „Nákaza lidí je poměrně vzácná, ale možná. Člověka neinfikuje nemocný pes. Přenos zárodků probíhá stejně jako u zvířat prostřednictvím komářího bodnutí. V našich končinách evidujeme u lidí zatím spíše případy podkožní formy dirofilarie,“ shrnuje MVDr. Miterpáková.
Příběhu pejska, který právě podstupuje náročnou léčbu srdeční dirofilariózy, se věnuje také podcast s veterinární tematikou Dogtoři.
Ivana Šalbabová
