To říkají někteří lidé a většinou to myslí hanlivě. Nechápu proč. Vždyť život jako pes by musel být krásný. Pes je věrný, milující svého pána, bránící svého pána a malý pejsek je velice mazlivý. Prostě jsou to krásná zvířata, mají ten svůj psí pohled a když se do těch jejich očí díváme, vždy to pohladí. Život tedy nemůže být pes.
A pokud si to někdo myslí, tak je hloupý jako osel, možná, že se naparuje jako páv, kroutí se jako had a možná je i tak jedovatý. Také může být tlustý jako prase a psovi závidí. Možná se chová jako slon v porcelánu a dokonce krade jako straka.
Kdyby se tedy život dal přirovnat k nějakému zvířeti, tak někteří lidé se chovají jako liška podšitá, dupou jako slon, jsou vzteklý jako doga, řvou jako lev a někteří kvokají jako slepice.
Chtěla bych se seznámit s člověkem, který je silný jako býk a pilný jako včelička. S tím bych se určitě cítila jako ryba ve vodě a byla šťastná jako blecha.
Člověka přirovnávat ke zvířatům se ale nedá, protože někdy to ta zvířata uráží. Jestliže je někdo špinavý jako prase, tak za to, že je prase špinavé, může špatná podestýlka toho prasete, kterou zavinil člověk. Jestliže je člověk špinavý, může za to sám.
Pravda ale je, že čím víc poznávám lidi, tím více si vážím zvířat. Zvířata, omlouvám se, že jsem vás použila. Nezasloužíte si to. A vůbec už nemůže být život jako pes v tom hanlivém přirovnání. A jestli tím myslíte, že pes kouše, tak žádný dobře vychovaný pes to nedělá. Možná, že kousne jenom toho, kdo si to zaslouží. Také někdo řekne, že život je svině. Ne, život je určitě takový, jak si ho člověk zaslouží a bez přirovnávání.
