Fotografie vypráví aneb jak moje prababička a pradědeček žili
FOTO: Poskytnuto z rodinného archivu Ingrid Hřebíčkové

Fotografie vypráví aneb jak moje prababička a pradědeček žili

21. 5. 2024

Dívám se na fotografii prababičky a pradědečka z matčiny strany. Prababička Marie se narodila roku 1876 a pradědeček Jan roku 1873. Prababička byla Němka a vzala si Čecha Jana.

Naše mamka s lítostí o své babičce říkávala: Taky se babička musela zamilovat do Čecha jak poleno, kdyby byl dědeček Němec, tak jsme se měli všichni lépe.

Prababička neuměla slovo česky, z velké lásky k svému Janovi přestala mluvit německy. Němčinu dala do češtiny, takže její čeština zněla: „vypígluj to (z německého bügeln- žehlit), tys to tu namachala (machen dělat), máš to moc fest (pevný), lajntuch používala místo prostěradla (z německého das Leintuch  prostěradlo), karfiol místo květák a mnoho dalších. Naše babička její slovník převzala, takže prababička Marie jako by byla pořád mezi námi.

 

prababicka-Marie-3.png

 

Na obrázku je holčička Růženka, naše babička, která se narodila roku 1904. Chlapeček na obrázku je její bratr Oldřich, o kterém jsem se zmínila ve svém článku Můj seniorský den.

Prababička a pradědeček si krátce po svatbě koupily dům na dluh. Dům byl plný švábů a prababička je celé dny zabíjela. V noci dávala talíř s pivem. Babička vyprávěla, jak talíř byl celý černý, plný švábů. Od toho asi vzniklo přísloví: lezou jak švábi na pivo. Ale prababička byla prý rázná a chytrá žena, která nenaříkala a naopak si se vším věděla rady,  jak o ní prohlašovala babička Růža. A prababička taky říkala: “Švábi – to je metla na špinavý ženský."

Léta ubíhala, narodily se jim postupně dvě děti: Jeníček a Mařenka. Ty v kojeneckém věku obě zemřely. První dítě, které naštěstí zůstalo naživu, byla naše babička Růža (na snímku) a za 4 roky se narodil Oldřich. Oldříšek byl maminčin miláček, byl po ní, černovlasý, černooký, divoký a nespoutaný. Růženka byla po tatínkovi, blonďaté vlásky s modrýma očima a maminka o ní říkala,  kam Růženku postavím, tam ji najdu.

 

Snímek obrazovky 2024-05-21 v 10.06.32.png 

 

Pradědeček Jan si založil truhlářskou dílnu. Dílna prospívala, rozrostla se o dělníky, pradědeček se stal truhlářským mistrem. Prababička vařila i pro dělníky.Poctivě splácely obrovský dluh, žili velmi skromně a prababička si svým neustálým odříkáním a dřinou podlomila zdraví. V přízemí si navíc založili dílny, kde mladé dělnice lepily mucholapky.

Jednou si děvčata, i přes přísný zákaz kouření, zapálila cigaretu. A jelikož byl pradědeček Jan opatrný a bál se zlodějů, opatřil všechny přízemní místnosti mřížemi. Dveře se zasekly, mucholapka se vznítila a vznikl prudký požár. Okna byla zamřížovaná a děvčata tam uhořela. Tragédie pokračovala. Prababička Marie, když viděla tu zkázu, ještě k tomu jí hoří letité odříkání, dřina, tak se jí pohnulo v hlavě. I když jí z toho lékaři dostali, vrátila se s podlomeným zdravím a onemocněla. Domácí lékař jí už nemohl zachránit. Zemřela v roce 1926, bylo jí 50. let. Babička a mamka měly až do konce života strach z dluhů.

Uplynulo více než 50 let, psal se rok 1989. Dům i s dílnami babička dostala v restituci zpátky a následně prodala. Dům jakoby vstal z mrtvých. Je znovu opraven, je tam dokonce víc partají, než bylo za nás, co jsme tam jako děti jezdily. A když jsme dům za dalších 30 let vyfotily my dvě se sestrou a fotky ukazovaly mamce, prohlásila, že teď klidně může v klidu zemřít, když to tam tak hezky vypadá a dům prospívá.  

 

 

 

 

 

Jarní soutěž 2024 rodina vzpomínky
Hodnocení:
(5.1 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.