Jsem ve věku, kdy se člověk ráno probudí a je rád, že ho něco zabolí, neboť to je známka toho, že jěště žije. Kdepak, dělám si legraci. V 55 letech chodím vesele do práce, s výhledem na dalších 6 let, které mi byly vládou přidány, zřejmě pro velké úspěchy.
Ale teď vážně, v dnešní době je lepší mít práci než býti bez ní. A protože mám zaměstnání sedavé a sport býval mojí láskou kdysi, pořídila jsem si 2 velké pejsky abych byla nucena dnes a denně za každého počasí si protáhnout své tělo delší procházkou. Vzhledem ke změně sídla společnosti, u které pracuji, jsem s nechutí opustila Mladou Boleslav a přestěhovala se do menší obce u Mělníka. Hledala jsem s pejskama místa, kam budem chodit běhat, a našla naučnou stezku podél Labe z Klů do Mělníka. Cesta pěkná, leč tomto období velmi blátivá. Na jedné straně řeka, na druhé smíšený lesík. Aby byla cesta ještě horší, místní občané zde testují své čtyřkolky, dělají hluboké koleje a plaší chudáčky zvířátka. Když je cesta neschůdná, zajedu s pejsky do Mělníka a i zde se dá podél Labe jít po cyklostezce, která je ovšem vyasfaltovaná.
Přestože mi Mělník k srdci nepřirostl, nenašla jsem zde kromě krásných staveb na náměstíčku nic hezkého, procházka kolem Labe je kouzelná. Tedy byla by kouzelná, nebýt člověka, který si přírody neváží a přírodu ničí. Představte si měsíc sice zimní, ale něco málo nad nulou, sluníčko svítí a hřeje do zad, před Vámi pobíhají Vaši čtyřnozí miláčci, Vy se nadechujete a přes slabé paprsky pozorujete auta na vzdáleném mostě, loď s nákladem na vodě a vysoko na obloze tryskáč. Co všechno člověk nevymyslel a jak to všechno může fungovat, říkáte si. Když tu Vás přinutí sklopit zrak něco mazlavého do čeho jste právě šlápli. Jsou pejsci kteří chodí kakat do křoví, jako ti moji, dál od cesty. To mazlavé vytvořil také pejsek, ale bohužel přímo na cestě. Jeho páníček zřejmě neměl u sebe igelitový sáček, nebo sáček určený k takovýmto úkonům, ale ani se nenamáhal si poradit s jeho odstraněním. Po této cestě chodí i maminky s dětmi, jistě jásají radostí, když dítko hromádku objeví a kousek z ní si odnáší na botičkách, s kterými ho mnohdy maminka dává do kočárku. Vůbec mě překvapuje, že na kraji cesty nejsou umístěné stojánky s pytlíky na psí exkrementy, tak, jak je tomu v Mladé Boleslavi. Od této chvíle již oči k nebi nezvedám a dívám se pod nohy kam a do čeho šlapu. Není jediný metr cesty, aby se zde nepovaloval použitý papírový kapesníček, krabička od cigaret, obaly od sušenek a bonbónků. Podél břehu ve vodě plují plastové lahve od různého pití, zaregistrujete i několik plujících obalů od sprejů, části igelitových tašek. Brrr.
V tu chvíli přestanete vnímat krásu dne a je Vám z toho smutno. A jako by toho nebylo málo otočíte se za divným křikem kachny, která uvízla ve velkém igelitu kousek od břehu. Naštěstí se z něj sama dostala. Na cestě se dostanete do míst, kde je vesnice, bohužel i zde vidíte komunální odpad, který sem lidičky hází ze zahrad, na svah, který místo, aby byl poset keři, je poset bordelem. Bože proč jsme tak bezohlední, nevnímaví, copak jsme ztratili cit pro krásu? Nevadí nám ten binec, který sami vytváříme, neuvědomujeme si, že tu budou žít i nadále naše děti, vnoučata a že nejen pro sebe, ale i pro ně bychom se měli začít chovat slušně? Je tak velký problém si papírek strčit do kapsy a na konci procházky jej hodit do odpadkového koše?
Je toho na Mělníku málo hezkého, ale člověk i to odkáže svým sobeckým chováním zničit.
