Osudový den, kdy se otevřela
cesta ke komunistické totalitě

Osudový den, kdy se otevřela
cesta ke komunistické totalitě

25. 2. 2013

Když 25. února 1948 vážně nemocný prezident Edvard Beneš přijal demisi dvanácti nekomunistických členů vlády a zároveň jmenoval ministry podle přání komunistického premiéra Klementa Gottwalda, bylo o dalším vývoji v Československu na dlouhá desetiletí rozhodnuto. Komunisté se tak dostali k moci bez zjevného použití násilí a alespoň navenek při zachování ústavnosti. Ve skutečnosti se však tlak Komunistické strany Československa (KSČ) na ovládnutí mocenských struktur dlouhodobě stupňoval a byly při něm používány i násilné prostředky.

Historici i pamětníci dodnes diskutují o důvodech, které vedly Beneše k přijetí demise. Prokop Drtina, jeden z ministrů a Benešův blízký spolupracovník, ve svých pamětech uvádí, že ještě 23. února, tedy dva dny před konečným rozhodnutím, Beneš možnost přijetí demise odmítal.

Podle dobových svědectví k jeho rozhodnutí přispěl tvrdý tlak ze strany komunistického premiéra, který Benešovi vyhrožoval okamžitým zatýkáním nepohodlných osob. Mezi 21. a 26. únorem 1948 zmizelo podle historika Karla Kaplana alespoň nakrátko ve věznicích na 460 lidí, většinou okresních funkcionářů národních socialistů a lidovců. Z pohotovostních oddílů závodních organizací KSČ se začaly formovat a vyzbrojovat Lidové milice, komunistické akční výbory opanovaly orgány státní správy.

Sovětský svaz je připraven

Šéf komunistů Gottwald, jehož do funkce premiéra vyneslo vítězství KSČ ve volbách v roce 1946, Benešovi rovněž údajně předložil důkazy, že v případě nepřijetí demise je připraven vojensky zasáhnout Sovětský svaz, který poválečné Československo zahrnul do sféry svého vlivu. Komunisté uspořádali hned na počátku vládní krize tábory lidu v Praze a v dalších městech a jimi ovládané odbory vyhlásily generální stávku.

V tehdejší šestadvacetičlenné vládě premiéra Gottwalda (KSČ) bylo devět komunistů, čtyři národní socialisté, čtyři lidovci, čtyři zástupci slovenské Demokratické strany, tři sociální demokraté a dva nestraníci. Ministři z národně socialistické strany, demokratické strany a strany lidové se 20. února rozhodli podat demisi. Tímto krokem chtěli buď donutit komunisty, aby se podřídili vládě, anebo vyvolat krizi, kterou by řešilo jmenování úřednické vlády a vypsání předčasných voleb.

Gottwald se modlil k Bohu

Podle historika Petra Zídka byl postup nekomunistických stran netaktický a demise byla "fatální chybou". Sám Gottwald se o demisi vyjádřil slovy: „Já se přiznám, že jsem se ráno před schůzí (vlády) modlil, aby je ta blbost neopustila a oni nepřišli. Pánbůh mě vyslyšel a oni nepřišli.“

Odstupující ministři si nezajistili podporu sociálních demokratů a bezpartijního ministra zahraničí Jana Masaryka a vláda tak nemohla být rozpuštěna, protože většina ministrů zůstala. Podle Zídka předáci nekomunistických stran místo mobilizace vlastních příznivců vyzývali ke klidu a ujišťovali, že se nic nestane. Veškerou odpovědnost přenesli na bedra prezidenta Beneše, který ale neměl žádné reálné prostředky, jak změně mocenských poměrů zabránit.

Beneš nakonec 25. února demisi přijal a zároveň jmenoval nové ministry navržené KSČ. Klement Gottwald tak mohl oznámit "porážku reakce a vítězství pracujícího lidu" a další vývoj v Československu již nezadržitelně směřoval k nastolení komunistické diktatury.

Československo komunismus
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 13. týden

Na Zelený čtvrtek začíná na státních hradech a zámcích turistická sezona. Tak si vyzkoušíme vaše znalosti na téma "České hrady a zámky."

AKTUÁLNÍ ANKETA

Provedli jste nějaké úpravy svého bytu či domu na stáří? (sprchový kout místo vany, bezpečnostní madla, bezbariérové prahy apod.)

Ano, úpravy bytu jsem (jsme provedli)

29%

Ano, ale zatím jen částečně

15%

Nevím, jaké úpravy by to měly být

11%

Ne, ale zvažujeme to

13%

Ne, o žádných úpravách neuvažuji

17%

Ne, protože na to nemám peníze

15%