Přišla na svět v Paříži v roce 1928 a Francouzi ji o mnoho let později pasovali na rytíře umění. Ona se však zasloužila především o českou fotografii.
Představila světu české fotografy
Anna Fárová, mezinárodně uznávaná historička a teoretička fotografie, představila světu velké české fotografy, na které minulý režim hleděl s opovržením. Objevila třeba Jindřicha Štyrského, Františka Drtikola i Josefa Sudka. Vycítila umění v dokumentárních fotografiích v době, kdy tak ještě vnímány nebyly.
Dlouhá léta také neúnavně učila studenty a založila jedinečnou sbírku fotografií. Překládala i básně Věry Linhartové a její oči se dívají z pláten Mikuláše Medka. Mnohé svoje projekty si musela za komunistického režimu často na vládnoucí moci doslova vyvzdorovat.
Život mezi Prahou a Paříží
Coby dcera českého diplomata a francouzské profesorky vyrůstala obklopená uměním, hudbou a literaturou v několika jazycích, věčně pendlovala mezi Prahou a Paříží. Na studiích dějin umění potkala výtvarníka Libora Fáru, se kterým později měla dcery Isabelu a Gabrielu.
V roce 1958 vydala svou první monografii o Henrim Cartierovi-Bressonovi, později psala například o Andrém Kertészovi, Werneru Bischofovi a řadě dalších. V roce 1977 podepsala Chartu 77, pročež přišla o zaměstnání na UMPRUM i na FAMU, nadále ji živila práce pro zahraniční nakladatelství.
Medaile od Václava Havla
Fárová byla nositelkou celé řady domácích i zahraničních ocenění, prezident Václav Havel jí udělil Medaili Za zásluhy. V roce 2009 vyšel obsáhlý výbor z jejího díla s názvem Dvě tváře.
V následujícím roce, 27. února 2010, Anna Fárová zemřela.
