Na sochy bylo potřeba více než patnáct set tun prehistorického mořského písku vytěženého v Čechách. K vytvoření sochy je kromě písku potřeba voda a um umělců.
V době návštěvy dokončoval pan Ondřej Olšiak poslední sochu s názvem Legong. Bylo zajímavé pozorovat, s jakou pečlivostí vytváří detaily sochy. Obdivovala jsem i jeho ochotu odpovídat na zvídavé dotazy. Velmi milé setkání.
Vyfotografovala jsem sochy i popisky, bohužel ne všechny. Až doma na počítači jsem si všimla, že autory několika soch jsou umělci s příjmením Olšiak a Olšiaková. Asi „sochá“ celá rodina. Zvu vás na výstavu, snad se vám budou sochy líbit a třeba se dovíte něco nového o ostrově Bali.
Velké poděkování patří panu Raškovi, který vybral pro letošní setkání íčkařů zajímavý kout naší republiky.