Tvářičky jak jablíčka
měla moje babička
vlásky bílé jako snih
do drdůlku zapletené v copáncích
očka pomněnková
upřímné to studánky
ona byla vlídnost sama
něžná jako červánky
Před kohoutím kokrháním
vstávala denně se svítáním
jako by snad čarovala
sotva v kamnech zatopila
drůbež v dvorek vypustila
králíčkům pak poklidila
Když usedala k snídani
s velkou buchtou na dlani
káva domem zavoněla
a já, ač lenoch jindy
ráda se v den probudila
Babička oděla hlavu do šátku
a vydala se na travičku
by měla co dát králíčkům
Já vytáhla ošatku
na ní vždy různých buchet velikých
pro mě však nejmilejších - makových
z ošatky však jak by neubylo
nevím ani, jak zvládala to dílo
buchty byly den co den
teď zdá se mi to jako sen
Králíčky už krmily jsme spolu
ona nahoru a já dolů
Zatímco oběd vařila
já prázdniny si s kamarády užila
Po dobrůtkách voňavých
uklidily jsme světničku
a spánek odpolední
osvěžil pilnou babičku
K večeru jsme zase spolu
chodily k polím za humny dolů
na kopřivy, na klásky
mezi tím mé všetečné otázky
ona však trpělivost sama
ráda mi odpovědi dala
Tak plynuly dny prázdninové
v nich pro městské děvče všechno nové
Ty chvíle mě hřejí dosud
Já za Tebe - babičko, blahořečím Osud