To byl můj první dotek s institutem zvaným Přehrávky, aniž bych tušil, že popíjím jen slabý odvar událostí příštích.
Mám ale krevní skupinu B igbít, a tak po vyučení vedla moje cesta do dlouhovlasých formací a tím i k dekadentní západní tvorbě. Svěží hudební vítr naopak přinášely kapely pod křídly UV SSM, například Plameny a nebo Pavel Liška, šířící slávu zdravé hudby v nezávadné části světa, zvláště pak v SSSR. Ještěže existovaly kapely jako Olympic, Abraxas, Tango, Pražský výběr...a třeba Miki Volek a Petr Novák, v kleče zpívající Klaunovu zpověď. To nám umožnovalo mít v pohodě na repertuárovém listu žádaných 80% naši a socdemo produkce. Zbytek pak mohl milostivě patřit západní zatuchlé produkci. Každou, zvláště imperialisticky zaměřenou kapelu, pak hlídalo Okresní kulturní středisko.
Každá kapela musela mít zřizovatele, třeba svaz žen. Brnkat si jen tak nešlo a k veřejnému hraní bylo třeba absolvovat ony pravidelné přehrávky, kde se určoval honorář, zjišťovala angažovanost a dokonce zkoumala i hudební stránka. U nás míval hlavní slovo řidič služebního vozidla a zároveň partner ředitelky OKS. Pokud se zjistilo, že kapela šíří nadmíru nevhodnou hudbu a očkoje mladou generaci západními manýry, dostala žlutou, případně červenou kartu na dobu určitou, aby se vzpamatovala.
Náš okres se řídil příručkou, Zásady pro pořádání společenských zábav. Z mnoha nesmyslů uvedu bod, kdy vystupující soubor nesměl hrát v riflích. Nekecám. Vždy bývá někdo papežštější než papež. Na dodržování jezdil dohlížet přímo na sál přepadový oddíl v modrém moskviči, ale na záškodníky vždy včas spolehlivě upozornila předsunutá hlídka.
Až jednou ji zmátla červená škodovka. Dohadování s velitelkou OKS spestřil její doposud mlčící doprovod větou, že nás taky může žalovat za morální narušování mládeže a představil se jako okresní prokurátor. Tomu se říká, že už jdou tlustý do tenkejch a zbystřili i pořádající hasiči. Zvláště pak jeden, který odvážně pronesl...to by mohl říct každej, můžete to něčím doložit? A přestavte si, že nemohl. Jen naháněl hrůzu, ale i kdyby, bez průkazky byl díky statečnému hasičovi, v té době vlastně požárníkovi, na místě vyřazen ze hry a kontrola skončila pouze domluvou a pozvánkou na pohovor, byť bylo ve hře víc než ukončení zábavy.
Po listopadu 1989 bylo vše najednou jinak a líp, ale to už je jiný příběh. Třeba jak jsem si první kloudný klávesy Korg poly 800 koupil ještě za bony, směněné v průchodu v přepočtu za dvacet litrů. To byly nervy.