Lidská snaha soupeřit s časem a dávat mu novější podobu, ta je věčná jak lidstvo samo. Na tuto potřebu reaguje například i známý český básník 19. století, Jan Neruda, který ve své sbírce Zpěvy páteční říká:
„Jen dál, čas nový nové chce mít činy,
den nový vzešel k nové práci nám,“
a tak dál a ještě dodává:
„Kdo chvíli stál, již stojí opodál …“
A nyní se, po trochu rozvláčném úvodu, konečně dostávám ke svému, původně zamýšlenému, tématu.
Když jsem venku na procházce nebo jedu do města odpočinout si v kavárně Anděl u sklenky vína od každodenních všedností, rád pozoruji lidi. Možná je to u mne až jakási povahová deformace, vypěstovaná mojí dlouholetou literární aktivitou. Pozorovat lidi, to je pro mne velmi inspirativní záležitostí. Ale nejen tedy pozorovat lidi mojí seniorské kategorie, ale především ty mladé.
Silně pochybuji o tom, že většina dnešních mladých, ať už děvčat, či kluků, které potkávám ve velkém množství na ulicích města, bude znát, kdo to byl Jan Neruda, tím méně báseň, kterou jsem citoval v úvodu. Ale hlavní myšlenku té básně naplňují nevědomky beze zbytku.
„Kdo chvíli stál, již stojí opodál …“
Oni v žádném případě nechtějí stát opodál. Jdou s dobou svou vizáží, oblečením, svým chováním, chytrými telefony a často se snaží tu svou současnost oblečením i trochu předběhnout. Nic jim ale nehodlám vyčítat. Ostatně, nemám na to ani právo. Je to otázka společenského vývoje, který konzervativně založený senior nezastaví. Pohled na to množství mladých, které potkávám na ulicích či na náměstí, je spíš pozitivně příjemný. Ať už jsou to bizarně oblečení kluci, či děvčata, nebo mladé maminky s dítkem v kočárku. Ti všichni přece tvoří naši budoucnost.
Snaha většiny mladých o odlišnost od davu je jasně patrná. A doba jim jde ráda vstříc. Oni nechtějí být stejní. Chtějí se odlišit. A protože se chce odlišit drtivá většina kluků i dívek od ostatní populace, výsledkem je, jak jinak, než uniformita a unifikace. Té snaze o originalitu a nestejnost se říká obecně móda. I u těch věkově pokročilejších.
Jiné je to v zimě, a daleko pestřejší v létě. U kluků převažuje v zimě bunda s kapucí, kterou si nasazují na kšiltovku. Kupodivu se to občas dá vidět i v létě, i když je horko. Holt, móda je móda. Co by tomu řekli kamarádi. A teplákové kalhoty vévodí.
U děvčat je to v zimě trochu jednodušší. Kapuci většinou nenosí. Co by tomu řekly vlasy! Uniformní jsou ale kalhoty, které bývají obvykle o několik čísel větší, než by bylo třeba. Až je courají po zemi. Holt, taky móda.
Ale v létě je na děvčata daleko lepší pohled. Přiléhavé kalhoty, které k tělu už víc přilehnout ani nemohou, a většinou kratší top. Pohled na ně vzbuzuje až splín v duši a stesk nad svým pokročilým věkem.
Trochu jsem to mladistvé oblékání zobecnil, neplatí to, pochopitelně, pro všechny mladé stejně. A už vůbec to neznamená z mé strany nějakou kritiku. Je to jen konstatování. Obraz současné doby. Daleko důležitější než to, co nosí mladí na hlavě, je to, co v té hlavě skutečně mají. I to je obraz doby, obraz úrovně společenského systému. Ale do toho se pouštět nebudu. Na to není jednoznačná odpověď. To nechám odborníkům. Zůstanu raději u toho pozorování lidí.
