A tak mne pobavilo, když jsem na jakémsi chatu zahlédla dotaz jedné z frekventatek. Šlo o jméno "Klaudie". Moc se jí líbí a ráda by věděla, co vlastně znamená. No, dámo ... "kulhavá", bohužel...
Já bych se hlavně nechtěla jmenovat Linda. Co kdybych byla šeredná? Španělsky je to totiž "hezká". Nebo Marika. To je zase ve španělštině hnusné pejorativní označení gaye. Něco jako teplouš. La pardon.
Když mi bylo čtrnáct, poznala jsem v Peru pána, co měl tři křestní jména: Jesús María José. Při představování jsem se musela ovládat, abych nevyprskla. Tenkrát v pubertě mi přišlo značně vtipné, že se vlastně jmenuje ....ježíšmarjájosef...
Na druhou stranu - máme u nás cizokrajná jména, jejichž překlad je krásný a my o něm ani nepřemýšlíme. V české národní opeře máme Esmeraldu, co ji daleko později proslavila telenovela. Překlad je smaragd...
Ale taky tu máme být na co pyšní. Především na příjmení. Nedávno jsem svým zvídavým mexickým kamarádům překládala specifická česká jména, jako jsou Drahokoupil, Brzobohatý, Skočdopole, Osolsobě, Dejdar, Nepovím, Nejezchleba, Vítámvás a Darmovzal. Jelikož řvali smíchy (obzvlášť nad Snědldítětikaši), bylo nutné vysvětlení. Hlavně proto, že jsem byla označena za českého Barona Prášila. Vážně mi nechtěli věřit! Tak jsem sofistikovaně líčila, že původ je v přezdívkách, které často pocházely z průpovídek. Možná je dotyčný tak často opakoval, až se na něj přilepily. Nakonec kámoši pochopili, ale třískali se furt. Náš národ označili za lepší než Apače. Kam se prý na nás hrabe TA, CO UMLÁTILA BIZONA ZLOMENÝM LUKEM...
Možná máme pro příjmení nějaký speciální cit. Historicky. Kdysi jsme přejmenovali egyptského prezidenta. V originále, tedy v anglickém přepisu arabštiny, byl Nasser. Tehdejší papaláše asi jímala hrůza, jak by takové jméno trčelo z titulní strany Rudého Práva. Tak z něj promptně udělali Násira. Vzpomněla jsem si na to včera, když jsem četla článek o různých církvích v Indii. Křesťanům sv. Tomáše se tam říká Nasrani.
Podle mne jsou pro Čechy indická jména naprosto bezkonkurenční. Už před lety jsem se neskonale bavila při čtení cestopisu "Z Púny do Púny", filologa Vladimíra Miltnera. A dovolím si tu některá jeho zjištění předat dál. Při svém putování Indií potkal u vsi roztomilou holčičku. V rámci konverzace v maráthštině se zeptal, jak se jmenuje. MRDULA, děla dívenka. Pro nás opravdu poněkud jadrné. V Indii ale naprosto běžné. Znamená totiž "něžnůstka". Další jména Haraprasád (Potěšení Šivovo) a Šukla (Bělostná) se mi zalíbila natolik, že jsem tak pojmenovala párek indických loutek ve své sbírce. Naprostou třešničkou na hindú dortu je ale jméno bombajského kandidáta do parlamentu ze šedesátých let minulého století. Vážně je reálné! Nána Čurásáma.
A tamní bozi a bohyně? Připravte se: bohu Šivovi se také říká Kundéšvar. Je totiž partnerem Déví, zvané Kunda, což znamená Džbánovitá. A Kundéšvar je prostě Pán Džbánovité.
Tak to vidíte. Slova a jména. Jsou jaká jsou a občas znamenají něco jiného. Lidé proto někdy mohou tápat, jak dokazuje následující vtip:
- Slečno, viděla jste Lohengrina?
- Ne! Ale jestli ho vyndáte, tak vás přes něj praštim!
