K článku mě inspiroval příspěvek Marie Měchurové ze 30.7.2025, v němž popsala a fotografiemi doplnila pardubickou „klasiku“, tj. perníky, koně a zajímavá zákoutí (www.i60.cz/clanek/detail/36905/pardubice-mesto-perniku-koni-a-zajimavych-zakouti). Za posledních 10 let jsem navštívil Pardubice opakovaně (vždyť z Prahy je to vlakem kousek a vlaky jezdí každou chvíli), jednou dokonce z nedalekých Lázní Bohdaneč, kde jsem rehabilitoval po operaci a výměně kyčle. Tak bych se chtěl podělit o své dojmy, kdy jsem sledoval v Pardubicích též různé méně známé zajímavosti a jejich proměny v čase.
Na začátek jen dvě rozšíření ke skutečnostem uvedeným v citovaném příspěvku.
Pěkný souhrn 16 míst, které stojí za to v Pardubicích vidět, lze nalézt na odkazu www.obletsvet.cz/co-videt/czechia/pardubice. Jsou tam uvedeny i Tyršovy sady, park nacházející se v centru Pardubic, pojmenovaný po Miroslavu Tyršovi, zakladateli českého tělocviku a sokolského hnutí. V citovaném příspěvku je totiž zmiňována socha koně v tomto parku, vyvolávající asociaci s hlavou koně v erbu města Pardubic či legendární překážkové dostihy Velká Pardubická. Ocelová socha Koně, která váží přes dvě tuny, pochází od sochaře Michala Gabriela (jeho oficiální stránku viz www.michal-gabriel.cz/cs/domovska-stranka/, kde jsou uvedeny též všechny jeho sochy a realizace v Česku) a v Tyršových sadech byla instalována v dubnu 2024 díky bezplatné roční zápůjčce od galerie EPO1 z Trutnova s prodloužením do srpna 2025. Co s ní bude dál? O tom se právě žhavě jedná (https://pardubice.eu/kun-od-michala-gabriela-ma-sanci-zustat-v-pardubicich-natrvalo). Hlava koně je též na kanalizačních poklopech.
Dále bych chtěl rozšířit informace a fotodokumentaci o Automatických mlýnech v citovaném příspěvku, neboť jde o mimořádně zdařilou přeměnu chátrajícího objektu na novou uměleckou čtvrť, de facto novou dominantu centra Pardubic u břehu Chrudimky. Automatickým mlýnům se říká také Winternitzovy mlýny či Gočárovy mlýny. Vznikly totiž v letech 1919 až 1925 na popud bratrů Karla a Egona Winternitzových. Oba bohužel nepřežili holokaust. Stavbu realizoval architekt Josef Gočár a až do roku 2013 se zde mlela mouka, pak společnost Goodmills nabídla celý nevyužívaný areál k prodeji městu, to ale váhalo, a tak jej v roce 2016 koupil za 20 milionů Kč architekt Lukáš Smetana s manželkou na popud jejich přítele architekta Zdeňka Balíka. Dokonce se kvůli tomu Smetanovi i s dětmi přestěhovali z Prahy do Pardubic. Do přeměny areálu se zapojily postupně kraj, který část areálu odkoupil a pod vedením architekta Josefa Pleskota sem umístil krajskou Gočárovu galerii, a též i město Pardubice, které tu vybudovalo dětské vzdělávací centrum Sféra a městskou galerii Gampa. Původně byl před budovou mlýnů ještě jednopatrový objekt, který byl zcela odstraněný (viz úvodní foto k článku). Celý areál byl pro veřejnost otevřen v září 2023. Od té doby jsou Automatické mlýny veřejný prostor kolem obilného Sila, které slouží jako multifunkční, konferenční a umělecký prostor. V areálu je městské vzdělávací centrum Sféra, městská galerie Gampa a krajská Gočárova galerie. Původní obilné silo je celé řízeno přes počítač, vytápěno geotermální vodou z šesti hlubinných vrtů a v případě Sféry je zde instalována i technologie od NASA. Rozhovory s Lukášem Smetanou, Josefem Pleskotem, Zdeňkem Balíkem, Janem Šépkou z ateliéru Šépka architekti, který realizoval v areálu doplňující novostavbu Gampa a Sféra, ale i s dalšími aktéry přestavby areálu lze sledovat na odkazu https://automatickemlyny.eu/o-mlynech/. Na tomto odkazu je rovněž mapa areálu, který má v současnosti pět částí (objektů). Následují fotografie celkového pohledu z mostu přes Chrudimku a původní Silo s multifunkčním konferenčním a uměleckým prostorem a jeho propojení klenutou bránou s budovou Gočárovy galerie.
Do objektu sila jsou dva vchody. Vlevo lze levým točitým schodištěm vystoupat do 1. patra na terasu, odkud je výhled na most přes Chrudimku s modrou lodí na druhém břehu a na historické centrum Pardubic se Zelenou bránou. Na terase vyčnívá čtvercová věž, což byla původně zásobárna vody k prevenci požárů v silu. A také si lze přiblížit Lodičku od sochaře Davida Černého, která se po uhrazení částky od 5 do 5000 Kč platební kartou ve prospěch základní a praktické školy Svítání vytvářející přes 30 let bezpečný přístav pro děti a mladé dospělé s mentálními i fyzickými hendikepy rozhoupe (www.novinky.cz/clanek/domaci-lodka-davida-cerneho-vplula-do-pardubic-veze-penize-pro-svitani-40474198).
Vpravo lze hranatým schodištěm nebo výtahem dosáhnout 6. patra a pak pěšky vystoupat ještě o dvě patra výše na jinou větší terasu. Z ní si lze prohlédnout nalevo celou novostavbu Gampa a Sféra a volný prostor vpředu, na němž ještě proběhne výstavba úhlopříčně za sebou řazených dalších objektů včetně bytu pro rodinu Smetanových, jak je zobrazeno na vizualizaci.
V budově s Gočárovou galerií probíhá až do 26. října 2025 výstava tří umělců. Na stěně budovy je zbytek šnekovité skluzavky, po níž se spouštěly pytle s namletou moukou, vpravo od ní pak vchod do kavárny Café Gočár. V kavárně je ještě další model skluzavky. Nicméně vřele doporučuji s kávou a zákuskem ještě počkat na později a jinam!
V objektu novostavby s městskou galerií Gampa v přízemí, kde až do 28. září 2025 probíhá výstava Cecoslovacchia, lze vystoupat po vnějších schodech umístěných vedle sklopených divadelních schodů na obvodovou terasu. Odtud lze sledovat ve směru toku Chrudimky provoz společnosti Odkolek. Po zahnutí doprava se z terasy otevře výhled na nedalekou Kunětickou horu. Hrad Kunětická hora postavený ve 14. století dnes patří k nejvýznamnějším středověkým památkám v Česku.
A teď k dalším zajímavostem. Je to např. Centrální hřbitov v Pardubicích – Zeleném Předměstí s pardubickým krematoriem postaveným ve stylu art deco Pavlem Janákem v letech 1921 až 1923 (https://cs.wikipedia.org/wiki/Centrální_hřbitov_v_Pardubicích a https://cs.wikipedia.org/wiki/Pardubické_krematorium). Jsou zde mimo jiné pochováni Josef Odkolek (mlynář a poslanec), Jan Kašpar (první český aviatik) a Jan Perner (projektant železnic, mj. pražského Negrelliho viaduktu). O dalších zajímavých hrobech se lze dočíst na odkazu www.pardubickyslavin.cz/index.php/pardubicky-slavin/.
A že by už přišel čas na kávu a zákusek?! Již od první republiky patří k nejvýznamnějším ulicím Pardubic Třída Míru (dříve Wilsonova). U Zelené brány začíná na křižovatce Náměstí Republiky a jako pěší zóna plynule přechází v Palackého ulici, vedoucí k hlavnímu vlakovému nádraží (https://cs.wikipedia.org/wiki/Třída_Míru_(Pardubice)). Vyjdeme-li od Zelené brány, pak po cca 150 metrech je na pravé straně secesní dům s Café Bajer v přízemí, retro kavárnou, v níž lze nasávat atmosféru tradičních vídeňských kaváren a při troše štěstí poslouchat i melodie klavíru. Objekt sloužil nejprve jako prodejna, později jako pražírna kávy. Současní majitelé Milan a Marek Bajerovi tradici obnovili a v roce 1998 zde otevřeli kavárnu. Stěny členitého interiéru kavárny jsou zaplněny množstvím starožitností a dobovými reklamami na kávu, kolínskou, čekanku, mýdlo Hellada, čajový margarín Smetol, polévkové kostky Maggi, kakao Bensdorp atd. Majitel přidal do kavárny stará americká kamna a obrovskou národní pokladnu, která při každém vytažení zásuvky vydává staromódní znělku. Ke dvěma původním místnostem postupně přistavěl zimní zahradu a malý dvorek s terasou. Je tu jasně cítit C. a K. genius loci z období rakousko-uherské monarchie (www.cafebajer.cz/onas). A v tomto prostředí lze popíjet výtečnou kávu nebo víno, mlsat zákusky a pohodu završit třeba i lahůdkovými telecími párečky. Osobně doporučuji objednat si vídeňskou kávu či melange se sachrem. Mohu konstatovat, že zaplatíte rozumnou cenu, mnohem lepší při srovnatelném zážitku, než když vystojíte frontu na sachr U Sachra ve Vídni. Prostředí v Café Bajer dokumentují následující fotografie (jsou z časově různých návštěv kavárny), přičemž na předposlední je autor článku u vídeňské kávy a sachru a na poslední je s majitelem Milanem Bajerem na dvorku kavárny. Ještě více fotografií lze nalézt na anglickém odkazu https://eastbohemiafilmoffice.cz/en/locations/cafe-bajer-pardubice.
Pak už se lze pěšky přesunovat na vlak. V Palackého ulici je po pravé straně ohraničení zřejmě budoucího stavebního prostoru s vymalováním připomínajícím éru funkčního Pardubického pivovaru. K jeho budově se lze dostat po 150 metrech, zahne-li se na konci stavebního ohraničení doprava. Ještě je tam upoutávka na tento již neexistující pivovar.
Pardubický pivovar byl založen v roce 1871. Od roku 1890 se zde vařilo tmavé a silné chmelové pivo Porter 19° dle vlastní receptury. Již tehdy bylo doporučováno i jako lék. Do poslední právní podoby byl pivovar převeden 1. ledna 1993 vznikem akciové společnosti Pivovar Pardubice, a.s., která se 8. června 2006 přejmenovala na Pivovar Pernštejn a.s. a posléze 16. července 2010 na Pardubický pivovar a.s. V roce 2019 zakoupily většinový podíl pivovaru Pivovary Staropramen. V roce 2022 pivovar oznámil, že ke dni 31. 3. 2023 ukončí produkci. Výroba vybraných značek piva se přesunula do Ostravy. Současná vstupní brána do zrušeného pivovaru kontrastuje s bránou z dob jeho fungování (https://cs.wikipedia.org/wiki/Pardubický_pivovar).
Pochopitelně se též změnil sortiment piv čepovaných v restauraci Pivovarka. Dříve to byla produkce Pardubického pivovaru s jedinečným čepovaným pivem Porter 19°, v současnosti jsou to převážně piva Staropramenu a Ostravského pivovaru. Černá Barbora však nikdy nemůže pivo Porter nahradit. To definitivně zaniklo! Vše dokumentují následující fotografie včetně výčepních pultů kdysi a dnes. Snímek autora článku s načepovaným pivem Porter již patří historii. Objekt zrušeného pivovaru si dočasně pronajala Český pošta, pro kterou převáží zásilky firma Astra Trans, která tam má garážování. Do budoucna město areál pivovaru zbourá z důvodu výstavby sídliště a obchodních domů.
Kromě tohoto smutného příběhu jsou však Pardubice zajímavé město, které v čase prodělává značné proměny. Tak neváhejte a vydejte se tam. Nechť vám je tento článek užitečným pomocníkem.
