Mezi Českou Lípou a Novým Borem, na pomezí hraničních Lužických hor, najdeme Sloup v Čechách. Netuším, jestli je i nějaký Sloup na Moravě či ve Slezsku, ani proč a kde obec ke svému jménu přišla. Do Sloupu jsem jako náctiletá o prázdninách jezdila do pionýrského tábora. Nedokážu si už vybavit, kde řady stanů stály, ale veselých vzpomínek mám habaděj. Však jsem tam přišla i ke své první puse ...
O mnoho let později jsme při náhodném projíždění Sloupem objevili na skále rozhlednu Na Stráži a začali jsme tam jezdit. Správný turista si k ní snadno vyšlápne, bolavá kolena dají přednost silnici s parkovištěm přímo u rozhledny. Z rozhledny je krásný výhled do okolí a u její paty najdeme novou restauraci s penzionem. Z terasy si za popíjení výborné kávy můžete vychutnávat pohled nejen na pás Lužických hor, ale i směrem dolů do údolí na skalní hrad na osamocené skále. Jedině z této perspektivy se mu můžete zadívat na temeno. Máte-li náturu jako já, zatoužíte hrad prozkoumat na vlastní nohy.
Dobře. Stojíte u paty skály a hledíte kamsi do oblak. Dobře podruhé, nadechnete se zhluboka a začnete odpočívávat schody, které vás čekají hned po tom, co minete semafor. Kdepak, autem pokračovat nemůžete, semafor tu slouží k regulaci počtu návštěvníků. Po vystoupání nějakých sto schodů totiž narazíte na pokladnu a k ní se nevejde víc než asi deset lidí. Ve chvíli mé návštěvy nebylo turistů tolik, aby bylo potřeba semafor použít. O historii hradu na i ve skále vysoké cca 30, dlouhé 100 a široké 60 m se nebudu rozepisovat. Jisté je, že jeho počátky spadají do konce 13. století, v 15. století byl dobyt a zpustošen a v roce 1680 se tu usadili poustevníci a dali se do rozsáhlých úprav, jak je vidíme i dnes.
Hrad je hotovým labyrintem ve skále vytesaných místností, schodů a zákoutí. Ve skále je vytesaná i kaple, jejíž kupole vystupuje nad skálu. Na samé temeno skály se po úzkých a sem tam i celkem nepohodlných schodech dá vystoupat i ve svatebních šatech, o čemž jsem se přesvědčila při čekání, až mi svatba uvolní místo pro fotku zelené kupole. V místnostech hradu nejsou žádné exponáty, což vůbec není na překážku genia loci tohoto místa. Z hradu je samozřejmě výhled i naproti přes údolí na skálu s rozhlednou. Kolik schodů jste zdolali směrem nahoru, tolik musíte sejít zase dolů. Kolik jich je? Snažila jsem se počítat, leč nedopočítala jsem se ...
Když už budete u hradu Sloup, je záhodno rovnou využít i nejbližší okolí a jeho zajímavosti.
My jsme se z hradu vydali s odbočkou u rozhledny Na Stráži do Svojkova a Modlivého dolu. Parkoviště u autobusové zastávky je výchozí cestou k překrásné skalní kapli Panny Marie Lurdské, vytesané ve skále z konce 18. století. Už dlouho jsem toužila se do Modlivého dolu podívat. V prostoru mezi kaplí a symbolickým hřbitůvkem horolezců je za sebou několik řad lavic. Seděla jsem tam v tichém rozjímání, když se přihrnula rodinka se dvěma klučiny. Kdy už tam budeme? pršely otázky. Ale vždyť už jsme tady. Cože, kvůli tomuhle jsme sem šli? Zklamaně protáhl klučík, myslel jsem, že jdeme do dolu. ☺ Od silnice ke kapli stoupá cesta lesem a lemuje ji křížová cesta se 14. zastaveními a pramen Strážce. Čeká nás opět i dlouhá řada dřevěných, dobře schůdných schodů. Další schody od kaple vedou ještě dál k oratoriu - výklenku ve skále. V minulosti v něm byla plastika ukřižování, která se bohužel nezachovala. Dnes je ve výklenku kříž.
Kolik jsem dnes našlapala schodů? Sedm set, osm set? Nevím, kolena však díky bohu neprotestovala.
Po návratu na parkoviště nezapomeňte přidat asi 200 m a dojít ke zřícenině gotického hradu Svojkov, rovněž vytesaného ve skále. Skrývá se v porostu stromů, ale je k němu vyšlapaná cesta. Moje fotografie je z roku 2023.
Připojená mapa ukazuje cestu autem po silnici s výstupem na hrad a pěší cestou Modlivým dolem. Měří pouhé 4 km. Jinak se s batohem na zádech můžete Sloupským skalním městem toulat podle libosti.