Cítím tě

Cítím tě

19. 3. 2013

Cítím tě na dálku,
zrána i po setmění,
jak bílou obálku,
v níž ani věta není.

Vnímám tě beze slov,
jedno, co v listu bude,
city jak vzácný kov,
ty rozezní se všude.

Žiji tě bytostí,
i třeba bez setkání,
když klid se rozhostí
jak věčné milování.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Libánský
Tu první sloku jsem nepochopil. Dává mi smysl až v kontextu s dalšími. Je to tak dobře, nebo mi něco uniká? Líbí se mi opět to členění slok: cítím..., vnímám..., žiji... Super.
Jana Šenbergerová
Ach...
Hana Procházková
Otvírám denně stránku poezie - a podvědomě hledám zase Tvoje nové verše, Zuzko. Zkrášlují mi den, díky!