Ale i ženy, jinak třeba dobré řidičky, mají slabé chvilky a na takovou zrovna narazil.
Vyšel z domu a na přeplněném parkovišti uslyšel motor ve vyšších otáčkách, pak motor škytnul a zhasnul. Pak startér, motor už v běžných otáčkách a z řady parkujících se vysunovala široká záď kdysi luxusního vozu podoby „amerika minulého století“. Jenže tak by se vyjet určitě nedalo, což bylo zřejmé i tomu za volantem.
Přišel blíže a viděl mladou ženu, zoufalou a chaoticky točící volantem, a při couvání zrovna opačně. Motor ji opět zhasnul. Panikaří, evidentně situaci bez cizí pomoci nezvládá.
Tak poklepáním na blatník upozornil na sebe a naznačil stažení okénka. Několika všeobecnými frázemi ji vyzval ke klidu a pak nabídl pomoc. Za předpokladu, že ona bude konat přesně tak, jak ji bude naznačeno otáčením imaginárního volantu a pokyny stop a jeď. A že nevyjede najednou, ale kousek vzad a pak dopředu a zase tak, až zadek vozu bude vhodně nasměrovaný.
Překonala paniku a se zoufalstvím v očích kousek popojela. S mírnou nedůvěrou natočila volant určeným směrem. Pak zase zpátky a ještě znovu a totéž znovu. Pak uviděla, že už je široký předek vozu nasměrován k výjezdu.
Zaradovala se a její radost z úspěchu a nadšení bylo upřímné. Opakovaně děkovala, a že prý to auto ani není její a že jen ho někomu převáží. Z vděčnosti připojila nabídku na svezení, pokud by někam ochotný rádce potřeboval se dostat. Nakonec ještě, že si moc váží takové nezištné pomoci.
Nezištná pomoc? O tom by se dalo polemizovat. Ono totiž to vedle stojící auto, k němuž musela dojíždět „na centimetry“ těsně, to auto patřilo zrovna tomu ochotnému rádci. Přesněji vyjádřeno – nezištná pomoc ve vlastním zájmu!
