Jaro 1980. Od ledna jsem byla na půlročním mezinárodním kurzu učitelů němčiny ve východoněmeckém Brandenburgu. Návrat do studentských let, navíc v mezinárodním složení, se mi moc líbil, ale přece jen se mi stýskalo po domově. Ten domov pro mě znamenal České Budějovice a víkendy u sestry v Týně nad Vltavou.
Před Velikonocemi se vedení institutu rozhodlo pustit nás domů. Řada kolegyň zanechala doma své rodiny a já svou novopečenou lásku. Zjistily jsme si v Berlíně spoje k nám, všichni jeli vlakem, ale mě zaujala možnost leteckého spojení z Berlína-Schönefeldu do Prahy za 100 marek. Bylo to finančně dostupné a lákavé o to víc, že jsem musela z Prahy pokračovat "na jih" a při běžných zpožděních byla otázka, zda tam za den dojedu.
V roce 1980 byl trh u nás značně oslaben, zatímco v NDR, tedy alespoň v zónách sousedících se Spolkovou republikou, bylo, až na exotické ovoce, k dostání téměř vše. Mezi nedostatkové zboží u nás se dostaly i velikonoční barvy na vajíčka. Vezla jsem je tedy domů a k tomu kromě jiného ještě známými vychvalovanou citronovou vodku. Vše v lehkém látkovém kufru, naplněném jinak zimními věcmi, které jsem se chystala vyměnit doma za jarní.
Na ruzyňské letiště mi přijeli naproti autem moje dlouholetá kamarádka Maruška s manželem. Ten se chopil kufru a šli jsme k autu. Vzápětí ale bylo jasné, že z kufru něco teče. Na nejbližší lavičce jsme otevřeli kufr a našli uvnitř spoušť. Rozbitá láhev vodky a veškeré věci mokré a především obarvené velikonočními barvami. Do té doby jsem měla s létáním minimální zkušenost a netušila jsem, co musí někdy kufr během přepravy snést. Takže bylo po dárcích a rovněž většina oblečení skončila v popelnici.
Ani zpáteční cesta neproběhla snadno. Měnil se totiž čas na letní, což byla u nás novinka. Letadlo letělo nějak úplně jinak, tedy později, snad podle normálního času, zatímco v Berlíně mi ujel poslední rychlík, jedoucí podle letního času. Do Brandenburgu jsem dojela asi ve 2 hodiny ráno "flamendrem" a do institutu jsem se dostala přes celé město po půl 3 pěšky, zatímco ostatní "navrátilci" už dávno spali.
Ráno jsem usínala na výuce a nějak zaspala celou vzpomínku na Velikonoce i na svou lásku. Ta ostatně jakoby symbolicky začala záhy směřovat ke svému konci.
| Prožili jste také v průběhu velikonočních svátků nějaký zajímavý či veselý příběh, na který dodnes vzpomínáte? Sepište jej a pošlete do naší soutěže na téma "Velikonoce". Vyhrát můžete zajímavé ceny. Více o soutěži se můžete dozvedět zde. |
