Je to takhle. Mívali jsem dva pejsky a jezdili jsme s nimi na výlety. Tenkrát jsme objevili tak zvanou Pastýřskou stěnu. Bylo to v Děčíně, ten není od nás daleko, a tak jsme tam s našimi pejsky začali jezdít na malé výlety, je tam i zoologická zahrada. My jsme vždycky šli přes docela dlouhý les a končili jsme u restaurace. Všude kolem byly skály a krásné výhledy. Už tenkrát jsem fotila, a do oka mi padl Děčínský zámek. Vždycky jsem si říkala, že se tam musíme jet podívat. Jenže to nějak nevycházelo, pejsci nám postupně odešli, ale na ten zámek jsem nezapomněla. Čekala jsem na chvíli, kdy to bude splnitelné a ta chvíle po trochu delši době konečně přišla.
Je pátek 17.4.26, venku je docela hezké počasí a mně napadlo, že konečně budeme moct splnit tak dlouho slibovaný výlet. Oznámila jsem to Petrovi, ten samozřejmě nic nenamítal, a tak jsme se po obědě vypravili směr Děčínký zámek. Po necelé hodině jsme dorazli na parkoviště, zaparkovali jsme a šli směr zámek. Je to trochu do kopce, ale dá se to docela dopře vyšlápnout. Zámek vybudoval v barokním klasicistním slohu architekt Jan Václav Kosch. Zámek byl několikrát přestavován, stojí na skále nad soutokem Labe a Ploučnice. Je chráněn jako kulturní památka a majitelem je město Děčín.
Prohlídku vnitřku hradu jsme vynechali, ono stačilo projít zahradou, pozorovat okolí a počítat pávy, těch tam bylo docela dost. Pohladila jsem si i místní kočičku, prošli jsme si dvory, koupili jsme si na památku upomínkové předměty, abychom nezapomněli, že jsme tu byli. Pomalu jsme scházeli do města, něco jsem ještě vyfotila. Našli jsme stánek s jídlem, paní byla moc hodná, dali jsme si langoše a bramborák a dobře najedeni jsme se vydali k autu a k domovu.
