Jak jsem pekla kuře

Jak jsem pekla kuře

7. 4. 2013

"Dnes bude k obědu kuře," oznámila jsem rodině. "Já bych si k němu dal bramborovou kaši," přál si manžel. Vnučka zas chtěla rýži s tím, že si zamlouvá prsa. Mě to bylo jedno, stačilo by mi i samotné kuře do zlatova upečené s křupavou kůžičkou. Zapnula  jsem troubu, oprané kuře okořenila, přidala máslo, podlila vodou a ohnivzdornou mísu s kuřetem vložila do předehřáté trouby na prostřední mřížku.

Mezitím, co se kuře peklo, dala jsem vařit rýži a brambory. Asi po půlhodince jsem ucítila divnou vůni, kuře přeci voní jinak. Kuchyň se začala zaplňovat šedým kouřem. Něco se pálí, koukám přes sklo trouby, ale kuře to není, to se krásně peče. Rýže je hotová a brambory se taky nepálí. Napadlo mě, že jsem koupila nějaké zasmrádlé kuře, ale to bych přeci zjistila, když jsem ho vyndala z obalu. Bylo krásné čerstvé, chlazené, růžovoučké. Otevřela jsem okno, abych ten smrad vyvětrala a stále špekulovala, co se kde pálí.

Když jsem po hodině pečení a větrání otevřela troubu, abych se koukla, jestli je kuře hotové, hotová jsem byla já. Z otevřené trouby se na mě vyřítil mrak dýmu.Tak a kuře je na uhel, napadlo mě. Ale kdepak, kuře bylo krásně upečené, jen dým se valil ze dna trouby dál. V tu ránu jsem si vzpomněla, že den předtím jsem smažila koblihy a aby se někdo nepopálil dala jsem kastrol s horkým olejem vychladnout na dno trouby pěkně dozadu. No a samozřejmě jsem ho už pak nevyndala. Dýmající kastrol s olejem, který vypadal jako vyjetý olej z auta, jen víc černější, jsem rychle odnesla na dvorek, kde kouřil a prskal, jak do něj pršelo ještě hodně dlouho.Oblíbený kastrol, ten už nikdo neumyje.

Kuře naštěstí bylo dobře při pečení zakryté, takže nenačichlo. Ba naopak! "To kuře se ti dnes ale povedlo, je moc dobré, jaké koření jsi tam dala?" ptala se s plnou pusou vnučka. Jo, holka, takové koření v obchodě neprodávají. Kdyby tak věděla s kým chudák kuře muselo být při pečení zavřené v rozžhavené troubě!

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Vávrová
Tak koukám, Růženko, ono je to nakažlivé?! ;-))
Jitka Chodorová
Já jsem udělala ,teda už před mnoha lety ,něco podobného,strčila jsem do trouby misku z umělé hmoty se zbytky jablíček,tak jsem ji upekla,ale byl z toho takový zápach,že už jsem troubu nemohla použít,tak jsem několik let pekla jen v remosce,než jsem si vyloudila celý nový sporák a dávám si sakra pozor,aby se to už nikdy neopakovalo.To se prostě může stát opravdu každému,tak soucítím.
Zuzana Pivcová
Něco obdobného se v životě stane asi každému. Ne nadarmo se říká, že "kdo nic nedělá, nic nezkazí". Ne každý to ale umí tak barvitě a vtipně vylíčit jako Vy.
Jana Šenbergerová
Život tropí hlouposti, a my mu občas hezky pomůžeme. Připomnělo mi to, jak jsme s dcerou upekly v troubě polštářek s višňovými pecičkami, kterým jsme chtěly nahřát bolavé bříško vnučce. Jí se ulevilo, a my na polštářek dočista zapomněly. Když ho zeť objevil, vypadal jako spálený borůvkový koláč. Chvíli jsme nechápavě hleděly, a nakonec si vzpomněly. Pěkně jsme se všichni nasmáli, i když nás ztráta léčebného prostředku dost mrzela. Pěkně jste to napsala. Děkuji.