Nehledejme dokonalost. Bude se nám žít lépe
Ilustrační foto: ingimage.com

Nehledejme dokonalost. Bude se nám žít lépe

30. 10. 2017

Svět kolem nás je plný příruček, kurzů a rad, jak vylepšit svůj život. Jak se chovat, abychom byli úspěšní, vyrovnaní a šťastní. Naši předkové pod tlakem tolika návodů nebyli. Co když se jim proto žilo lépe?

Všimli jste si někdy následující věci? Lidé, kteří v životě prožili něco těžkého, třeba opravdovou bídu, nemoc či ztrátu někoho blízkého, působí spokojenější a klidnější než ti, kterým se vedlo dobře. „Vidím to často na politických vězních a na lidech, kteří měli těžký život za totality,“ říká Jan Lorman, zakladatel společnosti Život 90, která se snaží pomáhat v různých oblastech seniorům. „Mnozí z nich nyní ze svých penzí stěží vyžijí, přesto o sobě nedávají vědět, nenadávají, nedělají rozruch. Žijí v tichosti, v klidu. Mnohem více křičí lidé, kteří se vlastně oproti nim mají dobře,“ popisuje.

Skromnost se vyplácí

Vypovídají o tom i dvě dámy, obě vdovy. Jedné zůstal po muži dostatek peněz, pěkný byt, chata. „Vím, že ve srovnání s mou přítelkyní se mám dobře, přesto se každé ráno probouzím naštvaná, s pocitem nespokojenosti,“ vypráví. „Mám dojem, že můj život se už nikam nevyvíjí. Nejsem už půvabná. Když si chci něco koupit na sebe, mám pocit, že mi už nic nesluší. Nemůžu už jezdit k moři, jak jsem byla zvyklá, protože nemám s kým. Štve mě, že přítelkyně je štíhlejší, že ji nebolí klouby, vlastně mi na ní nejvíce vadí, že si na nic nestěžuje. Vůbec se s ní nedá pěkně ponadávat.“

A tady je pohled druhé strany, její přítelkyně. Je také vdova, na rozdíl od té první má malou penzi, vysoký nájem a žádné úspory: „Vím, že Alenka je nespokojená, jenže její problém je, že chce, aby vše bylo dokonalé, krásné, příjemné, tak jak byla zvyklá. Já jsem byla u moře třikrát za život. Byl to pro mě svátek, takže nepočítám, že už se tam podívám. Nemám tedy důvod se nad tím trápit. Oblečení si na sebe vyberu vždycky, vždyť jsou krámy plné. Když si vzpomenu, jak jsme celé moje mládí přešívaly se sestrou ze starých hadrů, nechápu, jak si dnes někdo může stěžovat, že si nemá z čeho vybrat. Je levné i drahé, je jen na mě jestli si našetřím, nebo se spokojím s něčím obyčejným. A že mám vrásky a šedé vlasy? Však ty dnešní mladé krásky také tak dopadnou, tak proč bych jim měla závidět? Nikdy jsem nebyla dokonalá, můj život nebyl dokonalý a už ani nebude,“ říká.

Ty dva příklady hovoří za všechno: Lidé, kteří netouží po dokonalosti, bývají klidnější a spokojenější. Neznamená to, že bychom měli všechno vzdát, jen je dobré nepodléhat okolí, které nám ze všech stran naznačuje, že senior dneška musí být nutně moderní. To znamená, že musí vypadat minimálně o deset let mladší než je, sportovat, cestovat, vyrážet za kulturou, mít koníčky. Jenže nemusí. Může, ale nemusí. Úplně stejně může trávit život tak, že se dloube v hlíně na zahrádce nebo si prostě jen tak čte. Nenechme se zmást řečmi kamarádek či příbuzných: „Proč sedíš doma a koukáš do knížek? Měla by ses přihlásit do kurzu francouzštiny, chodí tam máma mé kolegyně.“ Nebo: „Ty jsi ještě nebyla vedle ve fitku? My s kamarádkami všechny chodíme do fitka.“ A leckdo se pak může trápit: Ty ostatní ženské jsou tak schopné, fit, dokonalé a já jsem tak líná, nemožná...

Žijme tak, jak jsme zvyklí

Čím více se srovnáváme s ostatními lidmi, tím k větší nespokojenosti to vede. Čím více se ponoříme do různých návodů a příruček, které nám vysvětlují, co bychom měli či neměli dělat, tím jsme zmatenější. Psychologové totiž považují za největší problém to, že nevědomky stále s někým soutěžíme. A často s těmi, kteří nám připadají, že jsou lepší než my, protože podvědomě toužíme být také lepší, nejlépe přímo dokonalí. Což vysvětluje, proč jsou vyrovnanější ti, kteří se pohybují v prostředí, kde se lidé mají hůře.

Často se to týká sociálních pracovníků, dobrovolníků, lékařů, záchranářů, zkrátka těch, kteří jsou v kontaktu s lidmi, kteří mají méně majetku, zdraví a štěstí než oni. Psychologové to nazývají strategií srovnávání, a právě proto považují za prospěšné různé formy dobrovolnictví.

Co když je tedy pro naše duševní zdraví mnohem prospěšnější žít si svůj klidný život a nenechávat se zlákat kurzy a knihami, které nám nabízejí různé vzory dokonalosti a výkonnosti, jimž bychom se měli přiblížit? Každý z nás je jiný. Někoho prostě baví trávit hodně času doma a číst si, jiný je naopak šťastný, když je ve společnosti. Ten první, by se neměl srovnávat s tím druhým. A ten druhý by se neměl divit tomu prvnímu. Zkusme to, bude nám lépe.

Hodnocení:
(5 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Tomanová
Ano, máte pravdu, člověk najednou zjistí, jak málo je potřeba věcí ke spokojenému životu...to, co je navíc, je jen přidaná hodnota, a i ta je někdy na obtíž.
Martina Salingerová
Vdova Alenka je pravděpodobně plně vychovaná minulým režimem, kdy se jako výchovný a někdy jediný základ používalo srovnávání. Vím, o čem mluvím, zažila jsem to já i můj muž vrchovatě. Uniknout této zvrácenosti stojí hodně síly, ale dá se. I za cenu odtržení. Dnes uplynulo několik dekád, srovnávači tu již nejsou, a ti (i ty), s nimiž byl člověk neustále porovnáván, jsou na tom mnohdy hůře. Ono se dá porovnávat na dvě strany. Jedné straně se dá vnucovat, že je nejhorší na celém světě, druhé, že je nejlepší, což si ochotně nechají líbit. Domnívala jsem se, že tahle metoda rokem 89 končí, ale opak je pravdou. Je to spíš daleko horší. Pak se jeden dočte, jak mizí důvěra mezi lidmi. Tak se musí nasadit zpětný chod a objeví se podobné články, jako tady. Připomínají konejšení malých dětí. Nad touto skutečností jsme s mužem vyhráli tím, že jsme se od všeho příbuzenstva odtrhli a že naše děti nic podobného v rodině nepoznaly.
Libuše Hvězdová
Každý jsme originál a když se tak rozhlédnu kolem sebe, ti , co už v mládí se cítili ukřivdění, nespokojení, jsou dnes ve stáří také takoví. Prostě, i kdyby jim někdo nalil štěstí do žil, nepomohlo by to. Myslím, že je to všechno také o zdravém sebevědomí.
Alena Vávrová
Palcuju!
Věra Ježková
V podstatě tak žiju, připadá mi to samozřejmé. Dokonalost neexistuje. (Pokud není dokonalá Zuzčina připomínka.)
Jana Šenbergerová
Pěkný článek. Být skromný vůbec neznamená utrhovat si od úst, stavět sebe za každou cenu na poslední místo, ale být si vědom toho, že mít zdaleka neznamená vlastnit za každou cenu. Něco o tom vím, celé dětství mě vedli ke skromnosti, kterou jsem chápala špatně. Přesto jsem dnes skromná, ale úplně jinak. :-) Spoustu věcí k životu prostě nepotřebuji.
Helenka Červenka
Každý jsme originál a rozhodně ne dokonalý. Proč nějaké rovnávání? Jsem obézní - no a co? Jiný je zas jak tyčka a je šťastnější? Žiju každým okamžikem. Ráda dělám radost a kolikrát k tomu nepotřebuju ani halíř. Jsme ve věku, kdy už nic nemusíme a děláme jen to, co se nám chce. Okna nemusí být umytá každý měsíc a oběd nemusí být ve dvanáct. Nemusím jít před půlnocí spát, protože musím v pět vstávat. Spím tehdy, kdy si to tělíčko žádá. A protože jsem byla dnes na bazénu a teď jsem se vrátila z tělocviku, tak půjdu do postele klidně teď, no bóže, probudím se na Zprávy a spát půjdu ve dvě v noci. A jestli dneska tu knížku nedočtu, tak nedostanu zítra poznámku :-)
Dana Tomanová
Souhlas, člověk by měl žít tak, aby se cítil především dobře, nehořekovat a nenadávat na osud, měl by se radovat z každé maličkosti, každé hezké chvilky... pak se s ním cítí dobře i ti ostatní. Proč někoho napodobovat a stále s někým soupeřit? Vždyt i ta nedokonalost patří k životu, proto je každý originál :-)
Mirek Hahn
No jo, přehnaná očekávání, jakási bláznivá přepjatost v životě, zaměřená na předvádění vnějších znaků "úspěchu" namísto vyrovnanosti, pevného charakteru a radosti ze sebe sama.
Zuzana Pivcová
Nevím, co je dokonalost, jaké má parametry, kdo je stanovil. Když v sobě máme dobrý pocit, ať už skromný nebo pozitivně sebevědomý, asi žijeme dobře.
ivana kosťunová
Přílišná skromnost také škodí, zdravé sebevědomí, optimismus a schopnost umět žít svůj vlastní život se mi líbí mnohem více.
Hana Rypáčková
Souhlasím, że každý si má žít po svém.Ale náplň života určuje ne bohatství, ale povaha.Mnoho aktivit nic nestojí, jen čas a trochu energie navíc.
Elena Valeriánová
Tak tento článek se mi opravdu líbí. Snažím se tím řídit už delší dobu.