Probouzíš mě

Probouzíš mě

28. 4. 2013

Stříbrné nitky
mi do vlasů padly,
podivné mžitky
se do očí vkradly,
únava dlouhá
se do tváře vpila,
životní touha
se vytratila.

Vesmír se točí
a stříbro je krásné,
nemám jen oči
a vnímám tě jasně,
hladíš mi vrásky,
budíš mě celou,
etudou lásky,
tak rozechvělou.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Chodorová
*********
Jana Šenbergerová
Zuzanko, tak hezky rozechvíváš svými verši moji duši. Možná proto, že prožívám totéž, co ty...
Jiří Libánský
K tomuto se snad ani nedá napsat, že je to úžasné. Bylo by to nesmyslně zbytečné. To si uvědomí každý čtenář už při prvním letmém přečtení. Neotřelá a výstižná slovní spojení v dokonalém veršování nesou srozumitelnou, hlubokou myšlenku. Taková nádherně romantická vášeň je Zuzaninou parketou.
Nina Šachová
Básnířko, máš ve svojí bezedné studnici vůbec nějaké dno? Silně pochybuji.