Kouzlo romantických cest

Kouzlo romantických cest

22. 4. 2013

Nejvíc romantiky člověk objeví, když jde vlastní cestou místo v davu a když vnímá vlastní pocity, místo aby se ptal ostatních, jaké pocity jsou vhodné. Stále u nás žijí lidé, kteří každou chvilku vyrážejí do přírody, vybaveni ešusem, celtou a kytarou. Naslouchají hlasu romantiky a nebrání se mu a odměnou jsou mu zážitky na celý život.

Najdete mezi nimi více druhů. Druh pivní tráví víkendy ve své chatce v osadě a večery v místní hospůdce, druh angažovaný ekologický chrání přírodu a nezanechává odpadky, druh indiánský se vyskytuje v teepee a druh snobský v růžovo-fialovém stanu. K některým z nich je jistě možné mít výhrady, ale přesto jim zůstává cosi, o čem městský člověk může jen snít: sepětí s přírodou, vůně lesů, chuť pramenité vody z lesní studánky, ticho a klid daleko od všedního shonu. A to není málo!

Žádné jídlo není lahodnější než vuřt, opečený na ohni po celodenním pochodu a žádné lože měkčí než mech uprostřed lesů, který je jako stvořený pro milování pod celtou. Písničky, které se hrají na kytaru u táborových ohňů, jistě nejsou dokonalé, ale zato jsou bezprostřední a vezmou za srdce. A když v té chvíli navíc právě zapadá slunce a proplétající se hlasy zpěváků se nesou nad řekou – může být vůbec něco romantičtějšího? Jestli jste to ještě nezkusili, máte nejvyšší čas!

Jaro náruč otevírá a nic vám nebrání vyrazit do přírody. I u nás se dají najít místa dostatečně odlehlá, aby člověk zůstal odkázán sám na sebe a ponechán sám sebou, anebo se svou láskou. Že doba je jiná, času je málo a technika vítězí? Stačí jen chtít.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Rypáčková
Moje řeč..V létě být pod širým nebem.Jedině v přírodě si člověk odpočine a nabere sílu.Jako Homolka:"Já bych je sem nahnal všechny.."
Dana Kolářová
Soňo, děkuji. Širák už také vynechávám. Hezké letní dny.
Soňa Prachfeldová
Dano, krásně napsáno a procítěně. Ano je to tak, velké sepjetí s přírodou a je to úplně jiné vnímání života. Mě také moc nabíjí les, voda, hory, skromný nocleh, jen pod širák už si netroufnu.
Dana Kolářová
I léto může být romantické.
Dana Kolářová
Ach jo, další rest. :-) Děkuji za milé komentáře a přeji krásné zážitky v přírodě.
Hana Práglová
Danuš,velice krásný příspěvek.Dojal mě.Miluji přírodu po všech stránkách.Nespávám už pod stanem,jako kdysi,ale pěší turistiku si ještě troufám. Pokud budou mezi námi lidé,kteří si přírody budou umět vážit,pořát bude nač se koukat a čím se kochat..
Věra Jelínková
Mám také raději kopce, lesy, louky. U moře jsem nikdy nebyla a vůbec mi to nevadí. Vodomil nejsem. Hodně jsme jezdívali na Slovensko, které mám opravdu prochozené a prolezené i v suti - prti, jak říkají Slováci. Z Moravy to bylo blízko jak do Vrátné, tak i do Hohe Tatra. Ale to jsme ještě byli Československo. S těmi výšlapy je nyní už u mě konec. Už bych nevyběhla Rozsutec ani náhodou. U nás "doma" je ale krásně, všude.
Jana Šenbergerová
Mám to štěstí, že sice žiji v paneláku na sídlišti, ale do přírody to mám, co by kamenem dohodil. Teď v důchodu mohu kdykoliv s batůžkem na zádech vyrazit do lesů a, než začne ta pravá turistická sezona, nepotkat několik hodin ani nohu, i když všude kolem je "živáčků" plno. Les zní jejich hlasy a vzduch se třepotá nejen teplem, ale i nesčetnými mávnutími hmyzích křidýlek i pěkně velkých křídel různých ptáků. Když máte štěstí, můžete pohlédnout do očí srny, která pro jistotu váš pohled dlouho neopětuje a neslyšně zmizí v mlází. V takových chvílích mám jistotu, že se nacházím v té nejlepší společnosti. Paní Dano, vybrala jste velmi příhodnou chvíli k pozvání do přírody. A máte pravdu. Všechno je jen o chtění.