Přestěhovat se natrvalo na chatu či chalupu nemusí být jen radost
Ilustrační foto: pixabay.com

Přestěhovat se natrvalo na chatu či chalupu nemusí být jen radost

5. 7. 2017

Elektřina, topení, daně, stále musíte něco opravovat. Oblíbené chataření a chalupaření dnes není levná zábava. Ve vyšším věku hodně lidí zjišťuje, že na udržení druhé nemovitosti nemá finance.

Čím dál více lidí přebudovává své chaty a chalupy tak, aby v nich mohli v penzi trvale žít. V průzkumu agentury STEM se s tímto plánem svěřilo dvacet procent majitelů chat v produktivním věku. Plánují, že byt vymění za menší nebo úplně prodají a přestěhují se do hor, lesa či na venkov. Jenže na penzi na chatě či chalupě je třeba se pořádně připravit. Ne každému se sen splní.

„Řadu let jsme se těšili, jak budeme v penzi co nejvíce na chalupě, teď je pro nás naopak přítěží,“ vypráví pětasedmdesátiletá Jana z Ostravy. Její muž onemocněl a nemůže řídit auto, ona řidičák nemá. Na chalupu do Jeseníků je tedy vozí syn. „Nechceme ho obtěžovat, aby nás vozil tam a zpátky, takže jsme tam chtěli trávit co nejvíce času v kuse. Jenže manžel potřebuje jezdit na rehabilitace, na kontroly k lékaři. Takže nás syn stejně vozí do města. Ve vsi je jen malý obchod, na velký nákup se nemám jak dostat, takže znovu obtěžujeme syna. Výsledkem je, že jsme na vysněné chalupě čím dál méně. Zahrada zarůstá, chalupa chátrá,“ posteskla si.

Topení, opravy… a peníze létají

Teď je v Česku asi půl milionu chat a chalup. Realitní kanceláře mají slušnou nabídku těch, které jsou určeny k prodeji, často právě z těch důvodů, jaké uváděla paní Jana. Starší majitelé na ně prostě nestačí, jejich děti o ně nemají zájem. I když, na druhé straně, právě mezi mladými rodinami se znovu zájem o chataření a chalupaření rozjel. Podle průzkumu společnosti STEM tráví značnou část dovolené na chatě či chalupě čtyřicet procent pracujících Čechů. Kdo plánuje nebo se už rozhodl, že penzi bude trávit v přírodě, měl by počítat s následujícími nástrahami. Ti, co prodali byt, jsou samozřejmě ve výhodě, že nemusí platit nájem nebo společný fond oprav. Ale neznamená to, že životem na chatě či chalupě ušetří.

Na chatě se stále něco kazí. Počítejme s tím, že je čas od času třeba opravit sekačku nebo koupit novou. Lavice je odřená, květináče popraskaly, slunečník v garáži přes zimu rozežraly myši, nůžky na úpravu zahrady zrezivěly. Stovky a tisíce korun letí pryč. To, co je v době, kdy jsme pracovali, běžná položka, může být v penzi citelný zásah do rozpočtu.

Čím budeme topit? Předem si zajistěme zdroj dřeva za slušnou cenu. Pokud se nám to nepodaří, může se nákup dřeva do krbu či kamen, případně topení dřevěnými briketami, ukázat jako další velký zásah do financí. Je rozdíl hodit pár polínek do krbu o víkendu a rozdíl topit celou zimu při trvalém obývání chaty.

Bez kultury i zdravotní péče

Nebudeme osamělí? Vyhráno mají lidé, kteří vyhledávají klidný styl života. Ale ti, co mají ve městě přátelé a jsou zvyklí chodit do společnosti, se mohou v penzi na chatě nudit. Najednou za nimi nikdo nepřichází na návštěvu, kino a divadlo je daleko. Sen o penzi v přírodě se tak často mění v manželské hádky, kdy jeden z partnerů touží po společnosti a druhý je naopak nejspokojenější na chalupě. Jen se jaksi nejsou schopni domluvit, aby byli spokojení oba dva.

Jaká bude zima? To, co působí v létě příjemně, může být v zimě velký problém. Před odstěhováním se na chatu či chalupu by si každý měl vyzkoušet, jaké to tam je být pár týdnů za sněhu a mrazu. Dojedeme starším vozem po zamrzlé cestě až ke dveřím? A když ne, máme na to, abychom v penzi investovali do nového lepšího auta?

Jak k lékaři? Vyšší věk přináší zdravotní obtíže, s tím nic nenaděláme a je třeba se připravit. Penze na chatě je sice romantická, ale jakmile přijde malér, mnohem více nás bude zajímat, jak rychle přijde pomoc. Takže je dobré zvážit: za jak dlouho se k nám dostane sanitka a dostane se tam vůbec? Máme hodného souseda, který v případě nouze pomůže, odveze k lékaři?

Není třeba se penze v přírodě obávat, a už vůbec ne se těmito otázkami nechat zviklat. Večery v přírodě jsou prostě nesrovnatelné s večery v městském činžáku u televizního seriálu, to ví každý chatař a chalupář. Jen je dobré být připraven, aby náš život po ukončení zaměstnání byl opravdu takový, jak jsme si ho vysnili.

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(4.2 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
nina hor
Dobrý den. Já o tom ted přemýšlím, řešíme ale problém s vyatápením. Narazila jsem na tento článek https://www.levnekrby.cz/zajimavosti/jaka-kamna-na-chatu-ci-chalupu/ Jak to máte vy?
Jana Terová
My bydlíme v Praze, ale víkendy se snažíme trávit na Šumavě na chatě. Osobně si to v klidu na venkově užiji mnohem více. Docela nám ale začal dělat problém únik tepla, jelikož jsme tam začali bývat i přes zimu. Ve článku https://bydletsnadno.cz/jak-vytapet-chatu-a-chalupu-levne-a-efektivne/ jsem viděla, že pomoci by mohlo solární vytápění. Máte s ním zkušenosti?
Hana Čadová
Ve vesnici, kde trávím víkendy, bych stále žít nechtěla. Hlavně bez auta je to hrozné. Když má Škodovka dovolenou a jsou prázdniny některé spoje autobusů jsou zrušené! Zásobování šílené! Někteří obyvatelé z této vesnice by nežili v Praze!
Jarmila Fialová
Ani město není pro starší lidi ideální - zkuste třeba vynést něco těžšího do třetího patra.Doktor je ve městě možná dál než na vesnici cesta k autobusu nebo vlaku.Podle článku by vesnice byly vylidněné,protože mladí tam nechtějí,že tam není kultura a staří kvůli dopravě.
Drahomíra Stínilová
Plně souhlasím s článkem.mám pětasemdesátiletou přítelkyni. nechali v Praze dětem dva byty a v důchodu se přestěhovali do krásně vybaveného domku se zahradou na Českomor.vrch. asi 3 km od města. Je to na celý článek, ale nemám čas. Nedostupnost lékařů, nákupy, pošta, banka, všechno měl na starosti její manžel a te´d je zoufalá. Každý je jiný a každý snáší samotu jinak. A taky samota a samostatnost je dost velký rozdíl.
Ilona Kolářová
Vůbec nechápu, co tím chtěl autor říci. Když se přeci někdo odstěhuje natrvalo na chatu či chalupu, proč by pak měl mít dvě nemovitosti a měl pendlovat mezi bytem a chatou.Pokud jsem trvale na chatě, zařídím si ji podle toho. Podle článku jsou všichni lidé na vesnici chudáčci, kteří živoří. Někdy žijí lidé ve městě v mnohem horších podmínkách než na venkově. Směšné je také vyzdvihovat nástrahy číhající na vsi, jako kdyby město bylo ideál.
Zdenka Jírová
Měla jsem hezkou chalupu zděděnou po babičce. Narodila se tam moje maminka i bratr. Byla jsem tam moc ráda, nechala jsem ji opravit, vybudovat sociální zařízení, nová okna i fasádu. Když jsem ale zůstala sama, nemohla jsem se o ni starat, byla i daleko a já bez auta. Byla jsem nucena ji prodat. V držení naší rodiny byla rovných 100 let. Teď se tam jednou ročně vypravím na hrob a jen se na chalupu podívám. Jsem ráda, že bydlím v příjemném bytě v paneláku, kde mám vše potřebné a nemám daleko k lékaři. Na chalupě bych už trvale být nemohla.
Zuzana Pivcová
V létě jsem na chalupě, v našem bývalém obytném stavení po předcích, moc ráda, ale o údržbu pečuje náš pan nájemník a správce v jednom. Celoročně bych to tu rozhodně nezvládala.
Dagmar Bartušková
Prodat nebo přepustit byt a přestěhovat se na stáří na chalupu, nepovažuji za velké terno. Souhlas.
Dagmar Bartušková
Nikdy jsem nezatoužila mít chatu nebo chalupu. Nelákalo by mne jezdit pořád na stejné místo. Ale výjimka... Jeden z přítelů vlastnil chalupu, a my nedělali nic jiného , než jezdili téměř každý víkend tam a zpět. Pro mne únavné, nakoupit proviant, přijet, vyvětrat, utřít prach, mnohdy zatopit a nahřát studené peřiny. Pořád se něco opravovalo, upravovalo, žádný veget. V neděli se spakovat a hajdy domů, vybalit z auta krámy - a nanovo další domácí práce. Až to jednou přeteklo! Nikdy více! Někteří známí mi říkají : "..., ty se máš, děláš si co chceš, my zase jedeme na chatu". Má odpověď je vždy stejná: "Tak to prodejte". Nezávidím nikomu ani tu nejvyšperkovanější chatu nebo chalupu i s okolím. To pachtění s tím spojené. Mám ráda volně se nadechnout, a nebýt nikým ani ničím svazována. Peníze neletí na žádné opravy nemovitosti, ale letím za ně tam, kam si sama určím. A lidem v důchodu to vše může být už jen na obtíž, pokud přijdou nemoci, opravy, náklady.
Jarmila Komberec Jakubcová
I já s autorem článku plně souhlasím. Já mám chatu vzdálenou cca 1km od vesnice a musím tedy mít auto a to čtyřkolku.Cesta vede klem potoka a je občas i rozbahněná. Bez auta bych na chatu toho mnoho nedovezla. I když v ní mám veškerý komfort včetně satelitu, určitě bych v ní nechtěla žít třeba přes zimu.O samotě u lesa bych prostě nedala. Chata mi tedy slouží jen v létě k rekreaci, ale žiji ve městě, kde mám přátele, divadlo, kino, obchody a i svého lékaře.
Hana Rypáčková
Prostě starý zdravý člověk může žít kdekoli, nemocný raději blízko nemocnice. Není to o stáří, ale o nemoci.
Margita Melegova
Plnne souhlasim s autorem clanku, zatim co jsme utikali do meste, rada zacinajicich duchodcu smerovala na chaty a dnes toho opravdu lituji, zvlaste kdyz mladym uvolnili byt. Nesouhlasim s vetou pani Kostunove o umisteni do ustavu, prilis strikne resi duchodce, kteri maji problem s dopravou, muze se to stat, ale ve vlastnim prostredi jsou tito lide sobestacni a umi se o sebe postarat a za prijatelny poplatek se nechaji doprovodit k lekari nebo si nechaji prinest nakup, pokud nemaji pribuzne. Pisu to z vlastnich zkusenosti, manzel se ve velkem meste spatne orientuje, ale na sidlisti a v jeho okoli nema problem, dojde si sam k lekari i na nakup, velka mesta maji take oazy klidu parky, lesiky kde se da posedet na prochazce. Na druhou stranu chapu, ze pani posuzuje clanek ze sve soucasne situace, bohuzel co se tyce zivota duchodcu na chatach jsem skeptik a davam za pravdu autorovi clanku, chata neni reseni, jen v pripade, ze je na konci mesta kam zajizdi MHD a zastavka je par kroku. Ale nemam nic proti letnimu pobytu na chate, opecovani zahradky, kdy clovek ma nejen pohyb, ale i pozitek ze zmeny prostredi, rano ho budi zpev ptacku a vecer mava zapadajici slunicko.
ivana kosťunová
Autor článku asi ještě neslyšel o tom, že existuje něco jako autobus nebo vlak. Pokud je senior tak nemohoucí, že neumí nastoupit a na správné stanici vystoupit, asi by měl být umístěn ve speciálním zařízení. V opačném případě nemám o nás strach. Pobyt na čerstvém vzduchu nám seniorům jen prospěje. Asi to autora článku překvapí, ale i při životě ve městě se občas stane, že se cosi rozbije a je třeba řešit koupi nového, případně překonávat různé jiné nástrahy. Smysl tohoto článku, přiznám se, nechápu.